Milí bratři a sestry, milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Introit:        Byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.      Zjevení 1, 18
1. píseň:      346 (Buď Tobě sláva)
Modlitba
1. čtení:       Matouš 28, 1-10  
2. píseň:      332 Svítá (To anděl kámen odvalí)

Kázání:        Matouš 28, 5b-6a;7a
„Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, …. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že jde před nimi do Galileje, tam ho spatří.“

Drazí přátelé,

Dnešní sváteční nedělní ráno přímo vybízí ke zpěvu vítězného Handlova chorálu „Buď Tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal“. My už totiž víme, jak všechny věci kolem soudu a následné popravy Pána Ježíše nakonec dopadly. Pokusme se ale trochu ztišit a zamyslet se nad textem, který jsme slyšeli v prvním čtení, a ze kterého je i dnešní text kázání.
Den před sobotou vrcholí drama kolem Ježíše. Před týdnem ještě vítězil v žebříčcích oblíbenosti a popularity. Minulou neděli jsme si připomínali, jak ho při vjezdu do Jeruzaléma slavnostně doprovázel dav příznivců. Jenže neuběhl ani týden a ti stejní lidé v něm viděli příčinu všech svých problémů a starosti. Zatočili s ním razantně a rychle. Soud se konal ve zkráceném řízení, aby se vše stihlo před sobotou a lidé se opět mohli nerušeně věnovat kruhu své rodiny, připomínat si velké skutky Hospodinovy a rozjímat, jak by se dávné starozákonní příběhy daly aplikovat do současné doby. A ono to jako by všechno šlo podle plánu. Povedlo se bleskově rozpoutat krizi, povedlo se dotáhnout ji dokonce, tedy hlavního viníka se povedlo přivést před soud, a dokonce se před sobotou povedlo provést rozsudek – rozsudek smrti, který měl učinit tečku nad jednou nemilou epizodou, pokusem o převzetí moci. Převrat byl tedy zažehnán, oddychli si vážení farizeové a kněží, a dokonce i Pilát, ač se původně do věcí nechtěl moc zamíchávat, si zřejmě nakonec také přece jenom oddychl, že se věci zbytečně neprotahovaly a on měl opět klid. Samozřejmě se v takových případech musí počítat s tím, že pár Ježíšových příznivců se ještě bude chtít nějak zviditelnit, proto pro jistotu nechal Pilát na žádost Židů hrob střežit vojáky. Strůjci aféry okolo Ježíše si mohli konečně oddýchnout. Jediné, co je možná trochu znejistilo, byly některé podivné okolnosti, jako že se v době popravy zatřásla země a popravčí četa tak měla z celé podívané spíše otřesný zážitek. To už tak bývá, řekli si a snažili se na nepříjemnosti rychle zapomenout. Přišla sobota a v zemi byl opravdu klid. Jedni prožívali zadostiučinění, jiní plakali a prožívali obrovské zklamání, ale jinak se nic nedělo. Jakoby návrat k normálu. Vzrušení posledních dnů začalo odeznívat. Sedmý den, den odpočinutí. Vypadalo to, jako by i Pán Bůh v tento den odpočíval, a i všichni aktéři posledních události konečně měli čas na odpočinek. Mnozí se už zřejmě těšili na další týden, kdy opět začne všednost. Jenže ono se to začalo nějak zamotávat. Jako by tentokrát Pán Bůh v sobotu přece jenom neodpočíval, ale chystal akci na další den. Boží dílo tentokrát pokračovalo i v sobotu, aby po ní mohl začít nový věk pro naši zem.
První den po sobotě tentokrát nepřinesl všednost. Naopak. Situace začala být značně nepřehledná. Hrob je prázdný! Kamenná deska, co měla střežit Ježíšův věčný spánek – je odvalena, země se opět třese a s ní i všichni okolo. Třesou se strážci hrobu, ale třesou se i Ježíšovi nejbližší. Na náhrobním kameni, kde obvykle bývají epitafy, shrnující věci minulé, sedí zářící bílá postava a ta se jako jediná netřese! Namísto nápisu „Zde spí věčným spánkem…“ sedí na náhrobním kameni anděl a zvěstuje všem: "Podívejte se, že tu není! Nebojte se! Otočte směr své cesty a běžte to oznámit jeho učedníkům!"
Ježíš není v hrobě! Římská ochranka ho neuhlídala! Všechno je jinak! Ženám, které často naslouchaly Ježíšovým kázáním, těm, které si přišly ještě jednou zaplakat a zavzpomínat na místo smutku, na hřbitov, anděl zvěstuje: Tady už nic nehledejte! Své vonné mastičky si zase odneste, kytky tu také nemusíte nechávat. Žádná památka pro děti, kterým byste jednou možná chtěli smutnou historku o zabitém Ježíši vykládat, tu nezůstala. Není čas na pláč a na vzpomínky! Situace se otočila. Země se opět zatřásla, opět se třásli vojáci a otřáslo to i velekněžími a všemi strůjci nedávného puče. Ale pro Ježíšovy učedníky se tu strach z nečekaného dění, z otřesů země, z otevřeného hrobu, ze všech nastalých zmatků, začíná mísit s neskutečnou radostí a úžasem. Tak přece jenom to nebyl konec! Skutečnost, že s Ježíšem a s Bohem je to jinak, najednou otřásá celým světem, a pro učedníky se v tomto otřesu mísí strach, respekt, svaté chvění, s neskutečnou radosti a s nově vzkříšenou hlubokou naději. Pán Bůh je opět při díle. Pokračuje ve svém stvořitelském díle. Tvoří novou skutečnost pro člověka. Je to něco, co se jen tak nedá vstřebat. Není proto divu, že to ženy se strachem i s velikou radosti běžely oznámit Ježíšovým učedníkům. Strach mísící se s nebývalou radosti, to je, co člověka ovládne, když začíná být konfrontován s pravou Boží skutečnosti, že věcí se mají jinak, než nám velí naše životní zkušenost. Ta nás učí, že když na někoho světská moc vytasí špínu, tak je všechno marné, vše je ztracené. Můžeme se možná ještě nějakou chvíli bránit, ale nakonec nám to stejně není nic platné. Ne! S Božím dílem je tomu jinak! Ještě v pátek to byla hlavně tehdejší církev, která měla ve věci jasno. Ježíš je škůdce. Ještě v pátek ti v talárech pokřikovali, jsi-li syn Boží, tak to dokaž! Sestup z kříže! Ještě v pátek měli mocni tohoto světa situaci pevně ve svých rukou. Ale dnes je tu první den po sobotě a všechno se mění. Mění se hlavně pohled na ten pátek. Ukazuje se v celé nahotě, kdo se tu zoufale mýlil. Karta se obrátila. Mýlili se mocní tohoto světa, ale mýlila se i církev. Mýlily se i ženy, když chtěly navonět mrtvé tělo. Mýlili se i ostatní učedníci, když zalezli a třásli se strachy, co s nimi bude. Prvními, kdo dostal šanci situaci pochopit, byly ženy. Právě jim anděl zvěstuje: „Jděte rychle, oznamte to učedníkům, že jejich vzkříšený Pán jde před nimi do Galileje.“ A opět je tu překvapení! Kam že to jde vzkříšený Ježíš? Kdeže je možné se sním setkat? Jak to, že není v kostele? Proč není uprostřed chrámu? Proč on nepřijde mezi své učedníky? A tak to pokračuje už více než 2 tisíce let. Pán Bůh nás v Ježíši Kristu neustále vyvádí z našich stereotypů. On jde před námi do Galileje, do země pohanů, do bídy a šedi tohoto světa. On tam jde před námi. Ne my jsme ti nositele světla, ti misionáři, přinášející naději do tmavých zákoutí tohoto světa. Pouze si to neustále nalháváme. Kdyby bylo na nás, už by v tomto světě a také v naší zemi žádné evangelium dávno neznělo. Ale navzdory našim přehmatům a nechápavosti, On s námi počítá. Ačkoliv Ježíš tam už je před námi, přece jenom tam chce mít i nás. Nás, nic nechápající a neustále chybující, posílá Pán do tohoto světa a nazývá nás svými bratry. Nesnažme se to pochopit. Nehledejme v tom logiku. Činy Boží lásky a jeho milosrdenství, jsou nad lidské chápání. Zkrátka přijměme, že nás vzkříšený Pán posílá do tohoto světa, do Galileje, ne jako průkopníky, ale jako své bratry, své spolupracovníky. A to všechno proto, že i my potřebujeme prožívat jeho blízkost a přítomnost. A tu lze plně prožívat právě tam uprostřed pohanské Galileje. Tam je dnes vzkříšený Pán. V kostele můžeme zaslechnout jeho hlas, který nás do světa posílá, ale potkat Ježíše můžeme jedině, když toto poslání poslechneme a vykročíme tam, kam to pro nikoho není lákavé. Tam doprostřed hříchu a hádek, intrik a smutku, mezi opuštěné, mezi nemocné a ty, kterým je ubližováno. Ženy poslechnou a jdou, a tu potkávají vzkříšeného Pána. Ony nefilozofují, nediskutují, ale vykročí, podle slov anděla, za učedníky, aby je nasměřovaly k Ježíši, a na této cestě se samy s Ježíšem potkávají. Ony vykročí a z Boží strany přichází ujištění, že vykročily správným směrem. Vykročily na cestu, na které následně potkávají vzkříšeného Pána. A jejich zvěstování uvěřili i učedníci a do Galileje vykročili. A tak tímto světem chodí do dnešního dne ti, kteří zaslechli hlas anděla: Jděte do Galileje. Vzkříšený Ježíš už tam dorazil před vámi a vy se tam s ním setkáte. Oni pak chodí tímto světem a zvěstují zprávu o vzkříšení, ale co hlavně, stále tam znovu a znovu potkávají Ježíše, toho svatého, který se neštítí nazývat je, a také i nás, milí přátelé, svými bratry. Amen.
3. píseň:      426 (Tvá, Pane Kriste, věc to jest)
Ohlášky
Modlitba po přijímání + Otčenáš
Poslání:       Matouš 28, 19-20
PožehnáníPožehnej vám Hospodin a ostříhej vás.
                     Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.
                     Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.

5. píseň       448 (Sláva buď Tobě, Bože nás)