Milí bratří a sestry,

milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista
Introit:      Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysychal ve mně morek jako v letním žáru. -Sela- Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. -Sela- Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne. Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem. -Sela- Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš. Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce! Amen.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                         Žalm 32   
1. píseň:      111 (Slavit budu Boha svého)
Modlitba          Pane náš a Otče náš, chválíme Tě a děkujeme Ti za všechny Tvé mocné činy. Za to, že jsi stvořil tento svět a učinil jsi nás správci nade vším dílem Tvých rukou. Za to, že mluvíš své Slovo, osvěcuješ jím celý náš život a činíš jej hodným toho jména. Za Ježíše Krista, Slovo tělem učiněné, v němž nám dáváš poznat, že Tvé milosrdenství je nade všechny Tvé skutky. On nám přinesl Tvé odpuštění a vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám. On nás učí ve svých podobenstvích, že prozíravé je slyšet a jednat, odpouštět, zajišťovat svou budoucnost milosrdenstvím. Za to, a ještě za mnoho dalších věcí, které ani nedokážeme vypočíst, Ti děkujeme. Vyznáváme, že často nejsme ani tak prozíraví, jako děti tohoto věku vůči svému pokolení. Vyznáváme, že když nás voláš k odpovídání před Tebou, zůstáváme neteční, nehybní a myslíme si, že nic se nejí tak horké, jak se to vaří. Vyznáváme, že se častokrát už necítíme jako Tvoji správci, ale jako svrchovaní páni. Vyznáváme, že často propadáme pokušení zajistit se vymáháním nároků do poslední mrtě. Často také zapomínáme, že majetek má být sdílen a pomáhat vztahům přátelství. Prosíme, odpusť nám všechnu nedoslýchavost, lhostejnost, neochotu odpouštět, soběstřednost, všechen nedostatek lásky. Prosíme, naprav nás i všechny naše vztahy k ostatním lidem tak, aby náš život byl Tobě ke cti a jim i nám k užitku. Prosíme, uč nás znovu poslouchat, důvěřovat, sloužit, odpouštět i užívat všeho, co máme ve svých rukou. Prosíme, užij si k tomu i tohoto odděleného dne. Sešli svého svatého Ducha na všechen svůj lid, abys jej jednou mohl pochválit, že jednal rozumně. Amen
1. čtení:       Lukáš 16, 14-31 
2. píseň:      Dobré ráno, stará vráno (píseň pro děti)
Kázání:       Lukáš 16, 1-9
1 Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. 2 Zavolal ho a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ 3 Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. 4 Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ 5 Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ 6 Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ 7 Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ 8 Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. 9 Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

Milí bratří a sestry,

Právě přečtený text patří opět mezi ty provokativní, které nejednoho poctivého člověka zvednou ze židle. Nepoctivý správce, machinace se smlouvami, a to všechno velmi pochvalně hodnoceno samým Pánem Ježíšem. Nevím, nevím, jak by takový správce dopadl, kdybychom se k jeho případu měli vyjádřit my. On už samotný začátek tohoto podobenství je zvláštní. My jaksi automaticky přejímáme názor, že ten správce kradl, jenže ono tam nic takového není. Ekumenický překlad sice říká, že onen správce byl obviněn že špatně hospodaří se svěřeným majetkem, ale hned v následující větě jeho pán říká, a zde se uchýlím k doslovnému znění v originále, kde stojí: „Co to o tobě slyším?“ V tomto kontextu je zřejmé, že nešlo o obvinění, které by mělo nějaký trestněprávní základ, ale o pomluvu, o fámu. Začalo se povídat, že ten správce svou práci dělá špatně. Neméně podivná je i reakce toho pána: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ Pán zaslechne pomluvy, nechá na správcovo hospodaření udělat audit, ale hned také, aniž by počkal, jak audit dopadne, oznámí onomu správci, že přišel o místo. Je to o to podivnější, že hned v následující větě čteme, že se správce nevymlouvá, ale začíná řešit, co bude dělat dál. Pomluva tedy zřejmě byla pravdivá a pán celý případ řeší pouze propuštěním správce, ne potrestáním. Můžeme se jen domnívat, že když správce složil účty, když proběhl audit, vystavil pán nepoctivému správci pohledávku, kterou ten musel následně uhradit. Je to ovšem pouze domněnka. Těch domněnek v celém podobenství máme víc, proto také teologické výklady tohoto podobenství bývají různé. Příběh je vzat z tvrdého světa byznysu, ba skoro bychom řekli, ze světa zkorumpovaných úředníků, mafiánů a podvodníků, podobenství plné diskutabilních skutečnosti, a navíc jen velmi vágně, spíše vůbec nevysvětlené. Pán Ježíš se nám zde představuje jako člověk, který si o tehdejší realitě nedělal iluze. Jeho posluchači reagují jakoby je, na rozdíl od nás, takový příběh nijak moc nepřekvapoval. Ono takový svět nepřekvapuje ani nás, ale překvapuje nás, že sám Pán Ježíš sáhne po tak diskutabilním příběhu, aby nám na takto zkompromitovaném člověku přiblížil pravdy Božího království. Hlavní hrdina, který je tu nakonec pochválen, není žádný Mirek Dušín. Spíše bychom mu dokázali přisoudit jména některých našich současných politiků. Jak tedy máme rozumět poučení, které Pán Ježíš na konci svého vyprávění říká? Četli jsme: „Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.“  Pán Ježíš zkrátka umí posluchače vyprovokovat. Jakoby s oblibou dává za příklad lidí z pochybného světa financí a byznysu, na mnoha místech čteme, že se stýkal s celníky a hříšníky, tedy s lidmi, kteří neměli valnou pověst v tehdejší slušné společnosti. Nenajdeme podobenství, kde by se podobně pochvalně vyjadřoval o hnidopišských a úzkoprsých farizejích a zákonících.

Pojďme se ale podívat, blíže na našeho nepoctivého správce. Co nám o něm vlastně toto podobenství chce říct? Správce byl pomluven. To se stává. V tomto případě se ovšem zdá, že ta pomluva měla reálný základ. Co ovšem překvapí, je reakce tohoto správce. Zde už veškerá podobnost s našimi politiky končí. On se totiž nebrání, nedeleguje se do role oběti, proti které se všichni spikli, neoplácí pomluvami na adresu těch, kteří pomlouvali jej. To je jistě hodně neobvyklé jednání. On se ke své neslavné minulosti přiznává, ale dál se v ní nepitvá a nesnaží se z ní vykroutit. Dívá se pouze do budoucnosti: ‚Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ Ví, že svůj osud má ve svých rukou a pouhým stěžováním si na okolnosti a na ostatní lidi, by si nepomohl. Vymýšlí tedy plán. A tu ovšem máme další oříšek. Cože je to za plán, který vymyslel? „Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘“ Zde se to na první pohled jeví, že na podvody, kterými svému pánu prohospodařil majetek, vrší podvody další. A častokrát to také tak slyšíme i ve výkladech a kázáních k tomuto textu. Ono se tu ovšem nabízí i jiné možné vysvětlení, které mi přijde logické a které pak Ježíšovu pochvalu, kterou celé podobenství končí, staví do jiného světla. Na začátku podobenství jsme četli, že pán požádal tohoto správce, aby mu složil účty. Tím bylo ale zřejmě jasně prokázáno, kolik majetku onen správce prohospodařil. Tím byla zafixována výše jeho dluhu. Součásti onoho závěrečného vyúčtování jistě byly všechny položky jak na straně „má dáti“, tak na straně „dal“. Bylo tedy jasné, kolik mají napůjčováno všichni dlužníci. Jejich smlouvy o dluzích ale v samém závěru správce mění. Co to znamená? Nic jiného než, že tito dlužníci pak svému pánu dlužili méně. Stále ale mějme na paměti, že v tuto dobu už pán zřejmě věděl, kolik tito dlužníci původně dlužili, protože vyúčtování už bylo uděláno. Na jeho základě přece onen pán zbavil správce správcovství. Tak že si vlastně onen správce tím, že pozměnil dlužní úpisy ostatních dlužníků pouze zvýšil vlastní manko vůči svému pánu. Jako by si řekl: „Výše mých dluhů v této situaci už nehraje roli. Mnohem podstatnější pro mé přežití je, abych si do budoucna vytvořil nové vztahy, nová přátelství.“ A pro vytvoření těch vztahů zvolil cestu odpuštění dluhů. Zde stojí za to si říct, že v řečtině se pro dluh používá stejné slovo jako pro hřích. Ano všichni jsme před Bohem nepoctiví správci. Všichni jsme nadělali a stále děláme nové a nové dluhy neboli hříchy. Máme ale možnost s tím něco dělat. Milí bratři a sestry, neděli, co neděli se v závěru bohoslužeb modlíme modlitbu Páně a v ní prosíme: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.“ A na jiném místě Pán Ježíš říká, komu vy odpustíte provinění, tomu budou odpuštěná i v nebi. Přesně tou cestou se vydal náš nepoctivý správce. Nešel za svým pánem vyjednávat, aby si sám ulehčil. Netušil, jak na jeho jednání pán zareaguje. Nekalkuloval s tím, zda a jak by si mohl snížit svůj vlastní dluh. Šel a na svůj úkor odpouštěl dluhy ostatním. To je to, za co jej jeho pán nakonec ocenil. A to je, milí přátelé cesta, na kterou nás Pán Ježíš tímto dnešním podobenstvím zve.

Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. Učme se takto jednat, ať už jde o odpouštění provinění našich bližních vůči nám, nebo o doslovné odpouštění dluhů, či jiných nároků, nebo častokrát neúnosných závazků, které nejednoho člověka dnes tíží. Dokud tu žijeme, učme se jednat dle tohoto podobenství, abychom náhodou neskončili tak, jak onen bohatý pán z podobenství jiného, které jsme slyšeli v prvním čtení, z podobenství o boháči a Lazarovi. Amen.

3. píseň       679 (Uč nás na cestě pravé)
Ohlášky     
Přímluvná modlitba + Otčenáš.
Poslání:       Jakub 1, 2-4
Požehnání:    Požehnej vám Hospodin a ostříhej vás.                            
                     Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.          

                     Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.
4. píseň       702 (Mír na zemi daruj nám)