Milí bratří a sestry,
milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Introit:       
Uzdrav mne, Hospodine, a zdrav budu; vysvoboď mne, a vysvobozen budu.                                                                    
Jeremiáš 17,14
1. píseň:      161 (Tebe, Bože, chválíme)
Modlitba          Laskavý Bože, v tuto chvíli tě prosíme, dej nám vyváznout ze záplavy slov současného světa a slyšet Slovo tvé. Potřebujeme je, bez něho bloudíme, i když si dokážeme umně nalhávat, že nikoliv, Panovníku Hospodine, vyváděj nás z každého sebeklamu a siláckého naparování.Dej nám pokoru a zachraňující přesvědčení, že s tebou má život nezvratný smysl a v tobě je ten pokoj, po kterém každý člověk touží. Amen
1. čtení:       Marek 1,21-31
21 Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. 22 I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. 23 V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: 24 „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ 25 Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ 26 Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. 27 Všichni užasli a jeden druhého se ptali: „Co to je? Nové učení plné moci – i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho.“ 28 A pověst o něm se rychle roznesla všude po celé galilejské krajině. 29 Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. 30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. 31 Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.
2. píseň:      166 (Pan Bůh je přítomen)
Kázání:       Marek 1,32-39
32 Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. 33 Celé město se shromáždilo u dveří. 34 I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. 35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. 36 Šimon a jeho druhové se pustili za ním. 37 Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ 38 Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ 39 A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.

Milí bratří a sestry,

Pojďme se společně v následujících několika minutách zamyslet nad slovy evangelia, která jsme právě slyšeli. Vždyť proč se vlastně neděli co neděli scházíme a čteme si z Bible? Co tím sledujeme? Tedy ne pouze my, ale s námi i další desítky, stovky tisíce a z celosvětového pohledu miliony lidí, kteří taktéž podobně jako my, se každou neděli scházejí a poslouchají kázání Slova Božího.

Milí přátele, my se vlastně chováme podobně, jak se chovali lidé z onoho městečka Kafarnaum, ve kterém se odehrál dnes přečtený příběh. Ve verši 33. jsme četli: „Celé město se shromáždilo u dveří.“ Ano, tak reagovali lidé na zprávu, že se někde objevil Pán Ježíš. On tehdy nechodil sám. V našem příběhu již s ním chodili učedníci. Chodili s ním ti, kteří se měli od svého učitele mnohému naučit. Chodili, poslouchali, pozorovali, doptávali se svého učitelé. Mnohému totiž nerozuměli. Ono se jim ale není co divit. Pán Ježíš si je povolal, aby jej následovali, a myslím, že když se rozhodovali, zda ano, či ne, zda poslechnout a vydat se za ním, zdaleka netušili, k čemu se vlastně rozhodli. Evangelista Marek několik veršů před přečteným textem píše: „I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákonici.“ Učil jinak. A co je vlastně učil? Když složíme dohromady dnešní text prvního čtení s textem kázání, máme stručný obrázek jednoho Ježíšova dne, v tomto případě dne sobotního, jak nám jej evangelista Marek popsal. Bratří a sestry, ono se opravdu není co divit, že lidé žasli. Do šedi všedních dnů, do vyprázdněných nekonečných řečí moudrých i těch, kteří se za moudré jen vydávali, do otrávenosti pramenící z neustálého omílání frázi a prázdných slibů, kam se podíváte, do tohoto neutěšeného života najednou přijde člověk, který je jiný. Když mluví, je z jeho slov cítit, že jeho záměrem není ohromit posluchače. Když učí, je mu rozumět. Když potká člověka, umí mu naslouchat. Ale co víc, on si všímá potřeb svých posluchačů. A to tak, že to lidé pochopí. Proto mu nedají pokoj a vyhledávají jeho přítomnost. Přivádějí k němu ty, kteří jsou nemocní. Ne-mocní, nemohou dělat, co by chtěli. Proto jsou nemocní. Lidé ale k Ježíšovi přivádějí i ty, kteří jsou posedlí. Posedlí zase musí dělat, co by normálně nechtěli. Posedlost se vyznačuje právě tím, že člověk není pánem svého rozhodování. Ať už jde o posedlost zlosti, posedlost shromažďováním peněz, posedlost sportem, požitkářstvím. Je toho opravdu hodně, co dnes lidí ovládá. Máme tu drogy, alkohol, gamblerství a co já vím, co všechno, co způsobuje, že člověk dělá to, co by normálně nedělal a jedná tak, jak by normálně nejednal. Ať už nemocní, nebo posedlí, jedni ani druzí si sami nemohou pomoct. Proto je lidé k Ježíšovi přivádějí. Ježíšův den je tak naplněn nejen vyučováním, ale možná ještě více praktickou pomoci těm, kteří pomoc potřebují. A učedníci se ani nestačí divit, co všechno to ten jejich učitel dělá. Naučit se obsah slov, která od Ježíše slyšeli, to by si tak ještě dokázali představit, ale co si počít s Ježíšovým uzdravováním. Jak se tomu naučit? Kdo vlastně Ježíš je? Jeho skutky jsou nepochopitelné. Pomáhá potřebným, uzdravuje nemocné, osvobozuje posedlé od posedlosti, ale svým nejbližším – učedníkům, nedává žádné lekce, jak léčit. Kdo to tedy je, ten Ježíš? Autor Markova evangelia nám říká, že tam byli někteří, kteří Ježíše poznali, pochopili, kdo to je. Slyšeli jsme to v prvním čtení a bylo to i v textu kázání: Nečistý duch vykřikl: „Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ A v textu kázání zase bylo: „A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.“ Je to zvláštní. Učedníci ještě netuší, koho mají mezi sebou. Poznají to ale ti zlí. Ti by to rádi rozhlašovali, ale Ježíš jim nedovolí. Ono, bratří a sestry, není vůbec jedno, kdo a s jakým úmyslem o Ježíšovi mluví. Zlý duch nemá dobré úmysly. Hlasů, které se odvolávají na spasitele, na záchrance, můžeme i v dnešním světě zaslechnout mnoho. Jde ale o to, zda jsou to hlasy pomáhající, nebo hlasy vedoucí na scestí. Pozoruhodné ale je, že ono nakonec nebylo ani tak podstatné vědět, umět si přesně zaškatulkovat Ježíše do té správné přihrádky. Podstatné bylo dostat se do jeho blízkosti. Zlí duchové věděli, kdo Ježíš je, ale nikomu nepomohli. Lidem pomohl Ježíš, a to nezávisle na tom, co o něm tito lidé věděli. Tehdy to ještě platilo i o učednících. Jednou budou lidé takto přivádět své nemocné a posedlé k učedníkům, ale zatím tu učedníci stojí jako ti, kteří se také nestačí divit. Nechápou, kdo je Ježíš a jak to dělá, že ho i zlí duchové poslouchají. Všichni pouze tuší, že je tu něco jinak. Evangelista nám to zaznamenal velmi symbolicky, když napsal: „Celé město se shromáždilo u dveří.“ Někde tam, nevyřčeně jako by bylo sděleno, ano Ježíš má klíče od těch dveří, On je může otevřít, on zná východisko z naší neutěšené situace. Ano, milý bratře, sestro, Ježíš opravdu má klíče od dveří, které vedou ke svobodě, k uzdravení celého člověka. On naší situaci rozumí a chce nám pomoct. On ale také chce, abychom jej následovali. Abychom se i my stali těmi, kteří umí naslouchat, kteří nešíří pouze prázdné řeči, ale kteří činí to, co říkají.

A tak jeden den ze života Pána Ježíše končí. Lidé se rozcházejí a Ježíš zůstává sám se svými učedníky. Nevíme, jak dlouho si ještě sdělují dojmy z celého dne. Nevíme, zda s Ježíšem rozebírají jednotlivé situace a vyptávají se na detaily jednotlivých mistrových činů. Jedno je ale jisté, mají za sebou nabitý den. Jeden z těch, ve kterých Ježíšova popularita raketově rostla. Možná si už učedníci plánovali, jak to příští den zase rozjedou a jak si budou muset vyhlídnout jiné místo, kam by se vešlo více lidí a byla tam lepší slyšitelnost, aby se dostalo pomoci co nejvíce lidem. Pán Ježíš totiž pomohl mnohým, ale zřejmě ještě mnoho těch, kteří pomoc potřebovali, ve městě zůstalo.

Další den je ale úplně jiný. Pán Ježíš má svůj život ve vlastní režii a jeho cesta vůbec nekoresponduje s touhami a nápady učedníků.

Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.

Bratří a sestry, zde bychom zřejmě měli hledat něco z tajemství Ježíšovy moci. Když jeho popularita raketově rostla, on se nesnažil uchopit příležitost za pačesy a pokračovat ve svém vítězném tažení. On svůj život nevnímal jako předvolební kampaň, plnou slibů a rádoby moudrých tezí. On jako by přerušil úspěšně nastartované turné, neřešil situaci dle přání učedníků, ale stáhl se na pusté místo a rozmlouval se svým Otcem. Tam čerpal instrukce a tam si skládal plány pro budoucí dny. Četli jsme, že Šimon a jeho druhové se pustili za ním. V originále je doslova, že ho pronásledovali. Nechtěli to hned tak vzdát. Chtěli pokračovat. „Všichni Tě hledají.“, říkají Ježíšovi. Pán Ježíš se ale nenechá zviklat. Neplní přání svých učedníků. Neplní ale ani přání ostatních lidí z městečka, kteří se ještě včera zřejmě na něj upnuli.

„Pojďte jinam do okolních městeček, …“

Opět drsná a nepochopitelná lekce pro učedníky. Opět jsou konfrontování s tím, jak málo zatím pochopili svého mistra a učitele. A bude jim to ještě trvat hodně dlouho. Dokonce tak dlouho, že jim jejich učitel odejde dříve, než oni něco pochopí. Nepochopí dny jeho slávy, nepochopí ale ani dny jeho utrpení. Nepochopí jeho ukřižování, ale ani jeho vzkříšení. Budou potřebovat prožít zázračné naplnění Božím Duchem, aby se jim pak zpětně vyjasnily všechny souvislosti a aby pak nejen pochopili, ale aby konečně poznali svůj úkol a začali jej plnit, tak jak jej plnil jejich mistr a Pán.

A jaký že to byl úkol? Jak jim to tehdy Pán Ježíš řekl, když se jej snažili přesvědčit, že už bylo dost modlení, že lidé jej už zase hledají a chtějí pokračovat v tom, co zažili včera? Pán Ježíš jim tehdy odpověděl:

„Pojďme jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“

Zvláštní. To podstatné poslání pro učedníky, a tedy i pro nás, se netočí kolem zázraků, kolem uzdravování, kolem slávy, byť by pramenila z opravdové pomoci potřebným. To podstatné je, abychom šli a kázali evangelium. Pán Ježíš bezesporu uzdravoval, a to nejen občas, nebo tak pouze nějak okrajově. Uzdravování a osvobozování posedlých k jeho působení nerozlučně patřilo, ale přesto, když shrnuje smysl svého působení, říká, přišel jsem kázat evangelium. Neříkám to proto, abych nás uklidnil, že ono to vlastně ani tak nevadí, když skrze nás nejsou lidé uzdravování. Chci tím říct, že uzdravování bylo u Ježíše jakýmsi přirozeným vyústěním zvěstovaného evangelia. Bylo přirozeným dosvědčením pravdivosti jeho kázání.

Jak je to, bratří a sestry, dnes s námi? Platí o nás, že máme co říct? Umíme naslouchat potřebným a dostává se jim v naši přítomnosti osvobození a uzdravení?

Pokud ne, děláme s tím něco? Trápí nás, je-li náš život prázdný? Umíme si najít čas na modlitbu? Když ji potřeboval Pán Ježíš, o co víc je potřebná pro nás. A když už se nám zadaří, a my oslovíme lidi a přineseme jim skutečnou naději a pomoc, umíme odolat pokušení popularity a uznání? Umíme se od ní odpoutat a pokračovat v naplňování svého poslání? Pán Bůh je i dnes mezi námi a chce naše životy obživit svým Duchem, abychom poslání jeho učedníků mohli naplňovat. Otevřeme mu tedy svá srdce a vykročme v jeho šlépějích. Amen.

3. píseň       621 (Za ty, kdo hladem trpí a bídou))
Přímluvná modlitba + Otčenáš.
Ohlášky
Poslání:       Efezským 4,22-23
Požehnání:  Požehnej vám Hospodin a ostříhej vás.                        
Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.             
Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.
4. píseň                452 (Za dar slova, Bože milý)