Bohoslužby ve Chlebích a v Bošíně, dne 24. 6. 2018

Milí bratří a sestry, zdravím vás slovy apoštolskými:

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi Vámi.

Introit: Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy. Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy. Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.        Žalm 145, 1-3

1. píseň:      166 (Pán Bůh je přítomen)

Modlitba:

1. čtení:       Izajáš 55, 1-13

2. píseň:      355 (Kristus má v rukou celý svět)

Kázání:       Jan 3, 1-15

1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. 2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ 3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ 4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ 5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8 Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ 9 Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ 10 Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? 11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12 Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? 13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. 14 Jak Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný…“

Milí bratří a sestry,

Už více než půl roku se v naší zemi vedou diskuse o tom, kdo vlastně by nám měl vládnout. Z loňských voleb vzešlo nějaké rozložení sil v našem parlamentu a my tak můžeme jako v zrcadle pozorovat, jak se vlastně jako lid jedné země nedokážeme dohodnout na žádném schůdném řešení, jak tuto zemi řídit. Bylo by dobré, kdybychom si zároveň uvědomili, že všechny tyto častokrát trapné diskuse jsou jen a pouze našim dílem, že na ně nemá žádný vliv neustále kritizovaná Evropská unie, ani uprchlíci, ani nikdo jiný zvenčí. Jsme to pouze my sami, kteří už po několikáté opakovaně prokazujeme, jak si neumíme vládnout a pak se pouze divíme, že nám nakonec v dějinách nejednou vládli jiní. Dnešní text nás ovšem může poněkud uklidnit v tom smyslu, že situace, ve které se v dobách Pána Ježíše nacházel Izrael, byla snad ještě komplikovanější. I tam se tehdy vedly nekonečné diskuse, jak se vyrovnat se situaci, kdy, na rozdíl od nás, Izrael neměl ani vlastní suverenitu. Byl pod nadvládou Římanů. Lidé to tehdy vnímali velmi intenzívně, a proto také to silné očekávání spasitele, někoho, kdo do neustálých hádek a zmatků vnese konečně pořádek a pomůže Izraeli, aby se stal opět silným a sebevědomým národem. I tehdy tedy, podobně jako i dnes u nás, měli lidé o čem diskutovat. A o jedné takové diskusi mluví příběh, který jsme si přečetli. Uskutečnila se v noci. Slyšel jsem různé názory na to, proč v noci. Někteří tvrdí, že se Nikodém bál přijít za Ježíšem přes den, jiní zase míní, že takoví hloubaví lidé, k jakým Nikodém bezesporu patřil, raději diskutují v noci, když je klid a příjemný chládek pročišťuje myšlenky, které se pak lépe uspořádávají. Z vlastní zkušenosti se spíše přikláním k tomu druhému vysvětlení, i když, kdo ví, jak to tehdy vnímal Nikodém. Jedno je ovšem jisté. Nikodém měl téma k rozhovoru. On nepřišel Pána Ježíše jen tak otravovat a obírat o spánek. To naopak jemu, evidentně hloubavému člověku, Pán Ježíš nedal spát.

Četli jsme, že Nikodém patřil k farizejům, tedy k lidem, kterým budoucnost Izraele nebyla lhostejná. Nebyl to žádný sobecký člověk, který by myslel hlavně na to, na kom by se dalo dobře zbohatnout. On říká: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha.“ Ano, my, farizejové, o Tobě víme, my o tobě často diskutujeme a věř mi, nejsme slepí. Nám to hodně vrtá hlavou. My přemýšlíme o tom, jak by se Tvé schopnosti, které jsou bezesporu od Boha, daly využit ku prospěchu naší země. Nikodém, byl k Pánu Ježíši jednoznačně pozitivně naladěn. Na druhou stranu také z Písma víme, že Pán Ježíš vedl s farizeji občas dost tvrdou polemiku. Ani bychom se tedy nedivili, kdyby ho Nikodém chtěl na nevhodnost takového veřejného vystupování upozornit. O čem přesně chtěl Nikodém s Ježíšem diskutovat nevíme. Jedno je však jisté: Nikodém přichází diskutovat o věcech podstatných, a to nejen pro svůj osobní život. Z jeho slov cítíme, že mu šlo i o zájem celku, o zájem farizejů. Pokud jde o farizeje, pak už jen to slovo má dnes spíše negativní nádech. Nejen křesťané je vnímají, jako reprezentanty té vrstvy tehdejšího obyvatelstva, která se považovala za elitu národa, chovala se namyšleně a byla také pokrytecká. Ve skutečnosti ale farizeové se za elitu národa nejen považovali, oni tou elitou skutečně byli, a to hlavně v tom morálním, tedy kladném, slova smyslu. Pán Ježíš s nimi často polemizoval, ale fakticky je bral vážně. Ze strany farizeů také nebyl ignorován, ale byl vnímán spíše jako konkurence.

„Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Ježíši, z Tebou evidentně je Bůh a my chceme, aby s námi byl také. Co bychom pro to mohli společně udělat?“

A Pán Ježíš odpovídá jednoznačně a velmi podivně: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém viděl situaci Izraele dosti neutěšeně. V Ježíšově době skutečně dozrávalo očekávání na mesiáše. Farizejové si uvědomovali, že situace je vážná. I my dnes pozorujeme dění ve světě a v naší zemi velmi často s neklidem. Obáváme se sílícího populismu. Jako by lidé zapomněli, co už nejednou přinesly světu zjednodušené rady, jak bychom se měli rázně a rychle vypořádat s tím či oním nebezpečím, ať už jde o migranty, či pouze jinak smýšlející lidi, třeba homosexuály, nebo jde o zaručené recepty, jak vychovávat mládež, která nejen že neuznává žádné autority, ale je jako by stále více apatická vůči okolnímu dění, o nic smysluplného se nezajímá a za nic neumí být vděčná. Dennodenně slýcháváme jak to či ono v dnešní době za moc nestojí, jak to jde všechno někam, jak by to chtělo jinou vládu, jiného prezidenta, nejlépe jiné lidi v celé zemi, protože dnes se akorát krade, lže, netrestá podvodníky, a tak dále, a tak dále. Tak nějak podobně a dovolím si tvrdit, že ještě mnohem hůř, milí bratři a sestry, vnímali tehdejší současnost farizejové. Oni k tomu všemu byli svědky toho, co jsme u nás měli před rokem ´89, že země nebyla svobodná a vládli ji zlí pohané. Nikodém jistě věděl o vystoupení Jana Křtitele, vždyť, jak v Bibli čteme, přicházel k němu celý národ a nechávali se od něj křtít právě také i mnozí farizejové. I oni přijímali jeho zvěstování: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Boží.“ Následně začal veřejně působit Pán Ježíš a hlásal: „Království Boží už je mezi vámi.“ To všechno Nikodém zřejmě věděl a o to více mu to nějak nesedělo. Jak to tedy je s tím Božím královstvím? Vždyť kromě dočasného rozruchu kolem Jana, a kromě občasného rozruchu kolem Ježíše, se zase nic tak principiálního nezměnilo. Ježíš byl sice mimořádně zvláštní, ale žil si tak trochu na vlastní pěst. S farizeji své plány příliš nekonzultoval, a stával se tak pro ně stále víc a více nečitelným. Třeba právě to Nikodém vnímal jako problém. A snad i mnozí z nás cítíme, že se potýkáme s podobnými rozpaky. Máme Bibli, jsme křesťané, nadšeně vítáme každý záblesk na lepší časy, těšili jsme se z pádu komunismu a příchodu svobody a mnozí jsme měli před patnácti léty radost z návratu do Evropy (ano milí přátelé, už je to patnáct let, co jsme si v referendu odhlasovali vstup do EU), ale cítíme, že stejně svět se k lepšímu nijak znatelně nezměnil, spíše se nám zdá, že opak je pravdou. Alespoň pokud si obraz světa utváříme ze zpráv ve většině sdělovacích prostředků, ať už je to televize, rozhlas, internet, nebo noviny. Když jsme do EU vstupovali, mysleli jsme si, že se například zvýší vymahatelnost práva a snad i ty příjmy že se časem zvýší. Jenže ať už se něco mění, nebo ne, my ty změny stejně jaksi nevnímáme, nebo je vnímáme jako samozřejmost a fakticky se cítíme sále více nespokojení a ohrožení. Tu nám vadí evropská nařízení a jaksi nám uniká, že je tvoří i naši zástupci, tu zase jsme znechucení z neustálých tahanic a diskusí o tom, jak nás ohrožují přistěhovalci atd.

Na všechny tyto ať už vyřčené, či nevyřčené otázky, které kdysi měl Nikodém a dnes je velmi podobné máme my, milí bratři a sestry, Pán Ježíš odpovídá velmi jednoznačně a zároveň zvláštně: „Musíte se narodit znovu.“ Ano, jste sice snaživí, moudří, vnímaví, ale pro království Boží jste nepoužitelní. V samé podstatě totiž přemýšlíte úplně špatně. Jste vlastně úplně vedle. Abyste pochopili, co jsem tím mínil, když jsem vám říkal, že království Boží už je mezi vámi, musíte z gruntu změnit své myšlení, musíte se znovuzrodit. Znovuzrození je pojem používaný spíše v evangelikálních církvích. Tam se často a důrazně, obzvlášť na speciálních evangelizacích, hlásá znovuzrození. Ale zde to zaznívá na adresu náboženských vůdců. Hned v další kapitole, v evangeliu Janově, máme zapsaný další krásný příběh setkání Ježíše se samařskou ženou, tedy s člověkem, který evidentně nebyl tak kovaný ve víře. A tam se kupodivu o žádném požadavku na znovuzrození nedočteme. Je to zvláštní. S obyčejnou ženou, bez teologického vzdělání mluví Pán Ježíš o modlitbě v Duchu a s teologem o znovuzrození.

V tom je, bratří a sestry, podstata Ježíšovy přítomnosti a jeho působení na tomto světě. On vnímá náš svět jinýma očima. Jsou to oči duchovní, oči, které se otevřou každému, kdo se narodí z Ducha. Pán Ježíš ovšem neříká, že se máme narodit pouze z Ducha, on říká: „nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ Ta voda, symbol křtu, tam má v našem životě svůj neodmyslitelný význam. Křest, to byla a je dodnes věc veřejná. Pravá víra také vždycky byla a bude věci veřejnou. Duchovní život nevydrží tam, kde chybí ta veřejná složka, ta voda. Narození z Ducha, to je tajemství přijetí Boha zjeveného v Ježíši Kristu, vnitřní ztotožnění se z jeho zvěsti spojené s pevnou vírou v to, že on přikryl naše přestoupení, svým životem zaplatil za naše hříchy a už dnes má v rukou celý svět. Je to dar Boží, ale zároveň věc vůle. Pakli-že se odvážíme tuto přeměnu projevit veřejně, přidáváme ke svému narození z Ducha i tu vodu, tedy obrazně řečeno, veřejně přiznáme, že „jsme v tom namočení“. Až pak, milí přátelé, máme naději, že se nám otevřou duchovní oči a my přestaneme být mravokárci a škarohlídy, přestaneme si stále stěžovat, jak to, co se děje, za nic nestojí a jak to kdysi všechno bylo lepší a postupně začneme vnímat, že již dnes máme důvod k radosti, že Pán Ježíš nám nelhal, když řekl, že království Boží již je mezi námi, protože i my patříme mezi ty, kteří jsou povoláni, aby je v tomto světě realizovali. Před pár dny jsme se vrátili z dovolené. Poslední den jsme nakupovali v jednom obchodě v Boloni oblečení a zahlédli jsme tam takové tričko, prokazatelně pro mladou generaci a na něm byl nápis: „Svět je plný příjemných lidí, pokud žádného nevidíš, staň se jedním z nich“. Tak právě toto pozvání uslyšel z úst Pána Ježíše Nikodém, když mu Pán Ježíš řekl: „Musíš (a zároveň můžeš) se znovu narodit“. Ano, nejen tehdy Nikodém, ale i ty dnes, milý příteli, bratře, sestro, i já, my všichni máme možnost z gruntu změnit své myšlení. I my se můžeme otevřít Duchu svatému a nechat jej, aby ovládl naše srdce, naše myšlení, zkrátka celého našeho člověka. Amen.

3. píseň       473a (Vezmi, Pane, život můj)

Ohlášky

Přímluvná modlitba + Otčenáš.

Poslání:       Římanům 12, 7-11

Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v č11.   ele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. Láska, nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.

Požehnání:  Požehnej vám Hospodin a ostříhej vás.
Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.
Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.

4. píseň       485 (Král věčný nás požehnej)