Milí bratří a sestry,

milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Introit:          Žalm 28
1. píseň:      25; 1-4 (K Tobě duši pozdvihuji)
Modlitba
1. čtení:       Galatským 3, 26-29 a Efezským 4, 22-24
26 Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. 27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. 28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. 29 Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.
22 Odložte proto dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením, 24 oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

2. píseň:      631 (Nám pomoz, Pane milý)

Kázání:       Matouš 22, 1-14
1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: 2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. 3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. 4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. 6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. 7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ 10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. 11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. 13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ 14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

Milí bratři a sestry,

Není občas jednoduché vystopovat pisatelův záměr, když čteme Bibli. Nejinak je tomu i v dnešním textu, který nám zapsal evangelista Matouš. Opět tu tedy máme text, který vyžaduje hlubší zamýšlení a také i zasazení do kontextu doby, kdy vznikl.
Podobenství o svatební hostině nám zapsal i evangelista Lukáš a zhruba před dvěma léty jsem na tento Lukášův text zde kázal. Matouš ovšem své evangelium napsal pro jiné čtenáře a také v jiné době. Těmi primárními adresáty Matoušova evangelia byli Židé a náš dnešní text vznikl zřejmě až někdy po roce 70 n.l., tedy v době, kdy už Jeruzalém byl Římany srovnán se zemi. První křesťané si tak začali dávat do souvislosti Ježíšova slova s událostmi, kterých byli svědky. A čeho že to byli svědky? Tak předně dennodenně zakoušeli odpor a nepřijetí nejen ze strany Židů, ale i občanů z jiných nežidovských oblasti, Řeků, či Římanů. Křesťanství se sice rychle šířilo, ale zároveň rychle rostl počet jeho odpůrců. K tomu všemu v roce 70 Římané srovnali celý Jeruzalém se zemi, tak že z něj zůstaly pouze trosky. To bylo pro Židy něco strašného a zároveň nepochopitelného. A v kontextu toho všeho píše Matouš podobenství o svatební hostině a vkládá do něj poněkud jiné důrazy, než jaké nacházíme u Lukáše. Pro Matouše nelze realitu oddělovat od toho, co do tohoto světa přinesl a co zvěstoval Pán Ježíš.
Když to vztáhneme na naše podobenství, tak zatím co Lukáš mluví pouze o nějaké svatební hostině, u Matouše jde o svatbu královskou. To je velmi důležité si uvědomit, protože nám to pomůže lépe pochopit některé, na první pohled nepřiměřeně drsné, verše.
Vše se začíná odehrávat s patřičným předstihem před samotnou svatbou. Má-li se konat královská svatba, je pochopitelné, že první, kdo dostanou pozvání, budou ti vážení, vysoce postavení šlechtici a kněží, všichni ti, kteří už dlouho mají ke královskému dvoru blízko. Jenže právě u těch se setkáváme s nepochopitelnou lhostejnosti. Prokazatelně je královo pozvání nechává chladnými. Jenže, jak podobenství pokračuje, slyšíme, že ono to není pouze o lhostejnosti jedněch. Jiní se totiž chovají zdánlivě absurdně nepřátelsky. Zde si ovšem opět musíme uvědomit, co znamená královská svatba. Velmi často totiž taková svatba předznamenávala budoucí směřování celého království. Královský syn si obvykle bral za ženu princeznu z jiného království a svatba tak potom znamenala změnu politických vlivů, ale mnohdy i celého územního uspořádání království. V takových dobách pak nebylo zas až tak neobvykle, že se v zemi začali ozývat vzbouřenci, kterým cela chystaná svatba silně vadila. Proto ten šestý a sedmý verš: "Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil." Je pochopitelné, že král nemohl ponechat sílicí vzpouru bez reakce. Zadělával by tak svému synovi pouze na budoucí problémy.
Když se první křesťané scházeli a snažili se porozumět událostem, jejichž byli svědky, když konfrontovali nepřijetí Ježíšovy zvěsti náboženskými vůdci a zároveň stáli nad troskami města, které pro ně bylo centrem náboženského života, začali tomu rozumět v kontextu právě tohoto Ježíšova podobenství. Když byli svědky narůstajícího pronásledování, které zakoušeli v první vlně právě od svých židovských spolubratři, nejednou si říkali, že to Pán Bůh přece nemůže ponechat bez trestu. Když pak došlo ke zboření Jeruzaléma, přišlo jim to právě jako Boží trest za odmítnutí Pána Ježíše, Božího Syna a o to více si uvědomovali, že jsou součásti Božích zásahů do dějin, že jsou svědky důsledků toho, co se začne dít, když se člověk rozhodne vzbouřit proti Božím principům, proti Božímu řádu v tomto světě. Pro ně tímto řádem ale v žádném případě nebyla vláda církve, jak tomu začalo být pak později v dějinách. Pro ně tímto Božím řádem byla zvěst o Boží lásce, o odpuštění, o spasení z milosti, o Božím zájmu o každého člověka, ne pouze o Židy. Pro ně to byla zvěst, kterou tomuto světu přinesl Pán Ježíš Kristus. To bylo to, proti čemu se kněží, rabíni, farizeové a další židovští náboženští vůdci tvrdě ohradili. Co odmítli a kvůli čemu začali první křesťany pronásledovat.
Podobenství ovšem pokračuje dál. Příběh nekončí odmítnutím ze strany těch lhostejných, kteří si říkali, „no nadšení z těch politických změn, které zřejmě svatba přinese, nejsme, je nám to vlastně ale jedno; my si budeme žít dál svůj život, jak jsme byli zvykli.“ Ten příběh ovšem nekončí ani nepřátelským odmítnutím ze strany těch, kteří se rozhodli proti králi vzbouřit a sílou svatbu překazit. Nic z toho nakonec konání svatby nepřekazilo. Co svět světem stojí, je království Boží, tedy život, který není ovládán takovými hodnotami, jako je kariera, peníze, majetek, přátelé, rodina, děti, ale který je veden láskou, čestnosti, férovosti, ochotou pomáhat, schopnosti povzbudit malomyslné, trpělivosti, pokorou, ale zároveň odvahou, tak co svět světem stojí, je takový život jedněmi zpochybňován a vysmíván, jiní proti němu přímo bojují, ale on se stejně stále více a více šíří, i když v jiných kruzích, než kde bychom to čekali. Četli jsme: „Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.“ Král se rozhodne pozvat ty, kteří obvykle na královské svatby zváni nebývají, obyčejné lidi ze svého království, ale, jak naznačuje vyjádření „jděte na rozcestí“, také zřejmě lidí, kteří žili na hranicích, či snad i za hranicemi tohoto království, zkratka „zle i dobré“ a těmito lidmi zaplní sál. Tím u evangelisty Lukáše podobenství o svatební hostině končí. U Matouše ovšem máme ještě další pokračování, které je neméně kontroverzní, jako ty verše o zabíjení a zničení města, které jsme si právě vyložili. Zaplněný sál, svatba připravená – řekli bychom, tak to nakonec přece jenom dobře skončilo. Jenže ono to ještě neskončilo. Podobenství pokračuje: „Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.“ Co má zase toto znamenat? Jak tomu máme rozumět? Proč král v království lásky jedná najednou tak nesmlouvavě, tak drsně? Copak tak jedná milující Bůh? Copak se nám tu chce říct, že u Boha opravdu šaty dělají člověka?
Milí přátelé, problém je někde jinde, a je mnohem hlubší. Tak předně si musíme uvědomit, že podobenství nám popisuje velmi stručně něco, co by se v reálu odehrávalo v dlouhém časovém období. Vždyť to není záležitost jednoho dne, rozeslat posly do celé země, aby pozvali nejprve ty vážené osobnosti, pak ty, kteří se nakonec ukázali být vzbouřenci. Také není záležitosti několika dní, aby bylo zničeno město vzbouřenců a ani zvací mise mezi ty obyčejné lidi, kteří žijí roztroušení po celém království a možná i za jeho hranicemi, není záležitosti několika dní. Pak je tu jistě dlouhá doba, než svatba skutečně začne. Nikdo tedy nebyl chycen pod mostem za límec a doveden do svatebního sálu, aniž by mu bylo umožněno se umýt a převléknout. Všichni ti pozváni měli dostatek času se na svatbu připravit a jak někteří vykládači říkají, v tehdejších dobách organizátor svatby dokonce všem svatebním hostům svatební šat nabídl. Ať už tak, či onak, jedno je jisté, onen člověk, který svatební šat neměl, byl jediný z mnoha, kteří na tom jistě byli podobně jako on, to znamená, že problém nebyl v tom, že by neměl na to, si šat pořídit, či že by neměl dost času se připravit. Kdyby tomu tak bylo, pak mě možnost to králi vysvětlit. My jsme však četli, že když s ním král o jeho oblečení začne vlídně mluvit, on se nezmohl ani na slovo. Máme přímo pocit, že si najednou uvědomil, že byl odhalen. Že i on byl vlastně vzbouřencem, který na svatbu nepřišel s poctivým úmyslem. Dnes bychom řekli, že to byl takový terorista, který se dostal do Evropy spolu s uprchlíky. Král jeho nečisté úmysly naštěstí včas prokoukl. Proto se s ním tak rázně vypořádal. Ano s lidmi, kteří přijdou škodit, jinak jednat nelze, ale velmi důležitým poselstvím našeho textu je to, že král se rázně vypořádává pouze s tím odhaleným teroristou. Nijak tím není ovlivněn jeho vztah k ostatním pozvaným. Milí bratři a sestry, vždy hrozí riziko, že se mezi lidmi potřebnými najdou i ti, kteří chtějí škodit. Ne vždy je dokážeme, podobně jak onen král, včas odhalit, ale určitě to nikdy nesmí znamenat změnu našeho vztahu ke všem těm, ať už dobrým, či zlým, jak nám náš text ty pozvané popisuje. Není jednoduché pro nás vidět do srdce druhého člověka. Není jednoduché rozpoznat, zda je veden zištnými úmysly, nebo se rozhodl ctít Boží principy a podle nich žít. To spolehlivě rozpozná pouze Pán Bůh, ale leckdy to dá poznat i nám. Mějme proto vždy na paměti, že on zve jak ty dobré, tak ty zlé. Všichni mají připravené své místo na jeho královské svatbě, a i my jsme tam pouze v roli pozvaných. Na nás není rozhodovat o tom, kdo tam může a kdo ne. Na nás je zpytovat sami sebe, s jakými úmysly přicházíme na tuto svatbu my. Kéž budeme shledání mezi těmi vyvolenými, tedy těmi, kteří své životy plně podřídili Božím principům, principům lásky, pravdy, spravedlnosti a pokoje. Amen.
3. píseň       688 (Odpusť)      
Ohlášky
Přímluvná modlitba + Otčenáš
Poslání:       Zjevení 19, 6-9
PožehnáníPožehnej vám Hospodin a ostříhej vás.                      
                     Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.                
                     Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.

4. píseň       678 (Jeden Pán, jedna víra)