Milí bratří a sestry, zdravím vás slovy apoštolskými:

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi Vámi.
Introit:          Přijde ze Siona Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude
                     má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy. 
                             Izajáš 59,20–21
1. píseň:      23 (Hospodin ráčí sám pastýř můj býti)
Modlitba    
1. čtení:       Ezechiel 34, 1-16
Slovo k pastýřům Izraele:
1 Jindy mi Hospodin nařídil: 2 "Ezechieli, pozvedni svůj hlas proti izraelským vůdcům a mým jménem jim vyřiď: Jsem váš Panovník Hospodin. Běda vám všem, vůdci Izraele, kteří se staráte jen o svůj vlastní prospěch. Cožpak právě vy nemáte, podobně jako pastýři, pečovat především o své stádo? 3 Jíte samá vybraná jídla, oblékáte se do honosných šatů a pro své hostiny porážíte ty nejlepší kusy zvířat, ale o svěřené stádo, o vlastní lid, se nestaráte. 4 Nijak jste nepomohli slabým, nepečovali jste o nemocné ani neovazovali raněné. Nehledali jste a nepřivedli zpět ztracené, ale vládli jste nad nimi silou a ukrutností. 5 Nebylo pastýře, který by je vedl, a proto se všichni rozutekli. Zabloudili a stali se snadnou kořistí divokých šelem. 6 Můj lid se rozprchl po horách; všichni se jako ovce zatoulali do všech končin země, aniž by je někdo hledal nebo postrádal. 7 Proto nyní slyšte, pastýři mého národa, co vám jako Panovník Hospodin říkám: 8 Můj lid je jako stádo bez pastýře, které se stalo kořistí lupičů a potravou divokých šelem. Neboť jeho vůdci se nestarali o své poddané, ale zajímali se pouze o svůj vlastní prospěch. 9 Proto nyní, falešní pastýři, dobře poslouchejte má slova, 10 protože já sám, váš Panovník Hospodin, stojím proti vám a budu vás volat k zodpovědnosti za péči o můj lid. Připravím vás o stádo svého lidu a nedovolím vám nadále zneužívat Izraelce ve svůj vlastní prospěch. Zachráním je před vámi jako své ovce, aby se již nikdy nestali kořistí vašeho sobectví. 11 Já sám, Panovník Hospodin, potom své ovce vyhledám a postarám se o ně. 12 Budu o ně pečovat jako pastýř, který našel své ztracené stádo. Shromáždím Izraelce jako své ovce ze všech míst, kam se ztratili v mlze a šeru. 13 Vysvobodím je z cizích národů a vzdálených zemí a odvedu je do jejich vlasti. Budu je pást na svazích izraelských hor a v travnatých údolích po celé zemi. 14 Zavedu je na dobrou pastvu a vezmu je na zelené stráně izraelských hor. Nechám je odpočívat na bohatých pastvinách a dovolím jim spásat bujnou zeleň na úbočí izraelských hor. 15 Tentokrát se o své ovce postarám já sám, Panovník Hospodin, a nechám je konečně vydechnout. 16 Najdu ztracené a přivedu zpět všechny, co zabloudily. Ovážu jejich rány a pozvednu slabé. Avšak vykrmené a silné porazím. Budu se o své stádo starat velkoryse a spravedlivě.
2. píseň:      198 Svítá (Ovečky)

Kázání:       Ezechiel 34, 17-31
Slovo k ovcím:
17 A nyní mne poslouchejte vy, mé ovce. Jsem váš Panovník Hospodin a budu vás soudit. Rozdělím vás na dobré a zlé jako berany a kozly. 18 Neboť některým z vás nestačí, že se pasou na nejlepší pastvě a pijí z nejčistších bystřin. Co zůstane na pastvě, zašlapáte svýma nohama, a když se napijete, všechnu zbylou vodu zakalíte. 19 Proč by ale ostatní mé ovce měly jíst trávu, kterou jste podupaly, a pít vámi zakalenou vodu? 20 Protože jsem Panovník Hospodin, všem vám oznamuji, že já sám vynesu rozsudek nad vykrmenými i hubenými ovcemi. 21 Vy, tučné ovce, jste tak dlouho odstrkovaly a trkaly svými rohy ty slabší, až jste je nadobro odehnaly. 22 Já se však svého stáda zastanu a nenechám je dále ničit. Ujmu se jejich sporu a všechny ovce rozsoudím. 23 Postavím do jejich čela jediného pastýře z rodu svého služebníka, krále Davida, který o ně bude pečovat jako opravdový pastýř. 24 Jako Hospodin nyní prohlašuji, že zůstanu jejich jediným Bohem a že jim bude vládnout můj služebník z Davidova rodu. 25 Uzavřu s nimi smlouvu, která jim přinese pokoj. Zbavím zemi divokých šelem, aby mé ovce, mohly bezpečně žít v pustinách a spát v lesích. 26 Prokážu jim svou přízeň a svlažím jejich zemi hojností dešťů. 27 Stromy v sadech jim vydají své ovoce a země přinese bohatou úrodu. Lidé se budou cítit ve své zemi bezpečně, neboť až zlomím jejich trápení a vysvobodím je z moci protivníků, Izraelci konečně pochopí, že já, Hospodin, jsem jejich Bůh. 28 Již nebudou úpět v područí cizích národů a divoká zvěř jim neublíží. Budou žít v bezpečí a již nikdo je neohrozí. 29 Dám jim zemi, která je vyhlášená hojností své úrody, aby již nikdy nehynuli hladem a nebyli terčem posměchu ostatních národů. 30 Tehdy Izraelci poznají, že jako Panovník Hospodin a jejich Bůh stojím při nich a vyvolil jsem si jejich národ za vlastní. 31 Budu se o svůj národ starat jako ten nejpečlivější pastýř o své stádo, neboť jsem jejich Hospodin a Bůh."

Milí přátelé,

Mé dnešní kázání bude vycházet s obou přečtených textů. Ostatně tyto texty tvoří celou jednu kapitolu, a tak můžeme předpokládat, že byly už samotným pisatelem míněné jako jeden celek. V prvním čtení jsme slyšeli slova, která byla namířená hodně ostře proti pastýřům Izraele. Když jsme se do nich zaposlouchali, možná nám místy připomínala řečnění v rámci předvolební kampaně, kdy se také politikům daří velmi dobře vystihnout všechno, co jejich předchůdci dělali špatně. Jak lehce se umíme ztotožnit s názorem proroka Ezechiela a přitakat slovům namířeným proti těm nahoře, kteří nám soustavně otravují život a vlastně mohou za veškeré naše problémy. Plně souhlasíme s tím, když někdo má odvahu natvrdo říct: „Běda vám všem, vůdci Izraele, kteří se staráte jen o svůj vlastní prospěch. Cožpak právě vy nemáte, podobně jako pastýři, pečovat především o své stádo? Jíte samá vybraná jídla, oblékáte se do honosných šatů a pro své hostiny porážíte ty nejlepší kusy zvířat, ale o svěřené stádo, o vlastní lid, se nestaráte. Nijak jste nepomohli slabým, nepečovali jste o nemocné ani neovazovali raněné. Nehledali jste a nepřivedli zpět ztracené, ale vládli jste nad nimi silou a ukrutností.“ Jenže, chyba, milí přátelé! Boží slovo míří vždy na ty, kteří je zrovna čtou. Řeknete si, no to ne! Vždyť je tam jasně řeč o pastýřích, o vůdcích, ne o nás, o ovcích. Ano, opravdu je tam řeč o vůdcích a o pastýřích, ale my si musíme uvědomit, že celá kapitola mluví v obrazech a že prorok promlouvá k Izraelcům, kteří v té době žili v babylonském zajetí, a tam byli jak ti, kteří měli vliv na druhé, tak ti, kteří byli pouze řadovými židy. Víme, že v životě to chodí tak, že v něm vystupujeme v různých situacích v různých rolích. To přece známe, jak někdy nesnesitelně přísný šéf v práci je doma v roli podpantofláka. Nám se to obvykle také náramně hodí, delegovat se v různých situacích právě do takových rolí, které nám umožní tu vzbudit soucit okolí, tu zase veřejný respekt, tu být netečný vůči bídě a trápení bližního, tu se zase delegovat do role oběti, které všichni ostatní pouze ubližují. Jednou nám vyhovuje, že se můžeme předvést, jindy rádi svůj neúspěch svedeme na druhé, jen abychom to nebyli my, kdo by měli při sobě něco měnit. Jenže, milí bratři a sestry vzpomeňme si opět na to Ježíšovo slovo: „Co jste neučinili jednomu z těch nepatrných, mne jste neučinili.“ A tak se každý z nás se v životě dostáváme do situací, kdy jsme v roli ovcí, ale jindy zase jsme pro své bližní v roli pastýře. Když jsme si o velikonoční neděli četli z Matoušova evangelia o tom, jak se Pán Ježíš setkal s Marii a Martou, tak tam bylo napsáno, že je poslal za učedníky se zprávou, aby šli do Galileje. Vysvětlovali jsme si, že Galilea byla země pohanská, a že tedy Pán Ježíš učedníky posílá vlastně do tohoto světa. Posílá je tam s poselstvím o Boží lásce zjevené v Ježíši Kristu. Já nebo ty, jako ti, kdo Božímu slovu věříme, máme vyjít a hledat ztraceného člověka. Možná máme prosit o sebevědomí, že právě my můžeme někoho v jeho ztracenosti posílit, léčit, ovázat a ochránit. Možná máme prosit o pokoru, abychom nepodlehli pokušení svázat bloudícímu nohy, strhnout ho na zem a opanovat jeho svobodnou mysl. Možná máme vyjít za bránu našeho ovčince, kde jsme v bezpečí a mezi svými, na pahorky světa, kde chodí vlci, kde možná nikomu nebudeme rozumět a nikdo nebude rozumět nám. Ano, ač se tomu vzpíráme, i my jsme poslání do tohoto světa v roli pastýřů, a proto jsou tato přísná prorokova slova namířená i proti nám. Teprve, když si je takto na sebe necháme působit, máme naději, že se i díky dnešní neděli posuneme o krůček kupředu v našem duchovním vývoji. Mnohem nebezpečnější je pasovat se do role stáda a za všechno zlo vinit ty druhé. Takový postoj vede pouze k věčné nespokojenosti, ke ztrátě naděje a k šíření otrávené nálady ve svém okolí. Dnešní text nás chce probudit a přivést k tomu, abychom si uvědomili, že jsme to právě my, kdo jsme se nejednou obloukem vyhnuli potřebnému, kdo jsme upřednostnili svůj zájem před tím, abychom pomohli člověku, který byl zrovna na dně a sám atd., atd. Jenže, milí přátelé, tento text nám zároveň říká, že ačkoliv jsme v roli pastýřů nejednou selhali, nemusíme si zoufat. V našem textu jsme totiž také četli: „Já sám, Panovník Hospodin, potom své ovce vyhledám a postarám se o ně.“ Když jsem připomínal Ježíšova slova k Marii a Martě o tom, že mají učedníky poslat do Galileje, tak jsem to záměrně neřekl přesně. Možná si vzpomínáte, jak jsem to před těmi dvěma týdny říkal. Pán Ježíš totiž oněm ženám řekl, že on je tím, kdo do Galileje jde jako první. Ano, a to bylo i v našem dnešním textu, kdy kritika špatných vůdců a pastýřů je vystřídaná zaslíbením jiného pastýře, pastýře z rodu Davidova a my jako křesťané v tomto proroctví vidíme odkaz na Ježíše, který se k tomu plně přihlásil, když řekl: „Já jsem ten dobrý pastýř.“ Od vzkříšení je to on, kdo se stal tím dobrým pastýřem, ale kdo zároveň chce mít u sebe i nás jako spolupracovníky. Je to nepochopitelné, ale je to tak. Právě v této zvěsti je pro nás naděje. Naše selhání nás nemusí zlomit. Ačkoliv vůči svým bližním máme být nejednou v roli pastýřů, přece jenom přesněji řečeno jsme tam „pouze“ v roli spolupracovníků onoho dobrého pastýře, našeho Pána Ježíše Krista.
Druhá část našeho dnešního textu byla ovšem namířena k ovcím. A opět platí, co jsem řekl na počátku, že Boží slovo míří vždy právě na toho, kdo je zrovna čte, či mu naslouchá. Opět jsme to tedy my, ale nyní v jiné roli. Nyní jsme tu v roli oveček. Dá se říct, že tato druhá část je namířená dovnitř do církve. Pán Bůh tu ústy proroka oslovuje nás, křesťany a říká: „Rozdělím vás na dobré a zlé jako berany a kozly. Neboť některým z vás nestačí, že se pasou na nejlepší pastvě a pijí z nejčistších bystřin. Co zůstane na pastvě, zašlapáte svýma nohama, a když se napijete, všechnu zbylou vodu zakalíte. Proč by ale ostatní mé ovce měly jíst trávu, kterou jste podupaly, a pít vámi zakalenou vodu?“ Ono je to vlastně o tomtéž, o čem byla ta první část, ale je nám to řečeno jinými slovy. Zřejmě totiž jde o téma, které si zaslouží, abychom mu věnovali velkou pozornost. Ublížit druhému, zlomit ho, nechat ho v jeho beznaději nemusíme pouze ve vztahu k lidem z tohoto světa, k bezdomovcům, uprchlíkům, či jinak potřebným lidem. My můžeme úplně stejně odrovnat svého bratra, či sestru. My se můžeme úplně stejně bezohledně chovat i mezi svými, ve sboru, ve své rodině, mezi svými přáteli. Zkrátka mezi těmi, se kterými nás pojí partnerské vazby. Připusťme si na tělo tu nepříjemnou otázku, zda to není také naše vina, že jsou některé ovečky vyhublé, či přímo odehnané od stáda? Ptejme se, zda i o nás neplatí, že „Vy, tučné ovce, jste tak dlouho odstrkovaly a trkaly svými rohy ty slabší, až jste je nadobro odehnaly.“ Co když to platí i o mne, o tobě, o nás, milí bratři a sestry? Takové zjištění nemusí být pro nás dvakrát příjemné. Náš text ovšem pokračoval a v tom je naše naděje. Pokračoval zaslíbením už jednou vzpomínaného dobrého pastýře. Ježíš Kristus, ten dobrý pastýř je naději pro nás jako pro pastýře, ale on je naději pro nás také jako pro ovce. Nejde totiž jen o to, že Pán Ježíš jde za námi, ale také o to, že chce, abychom šli spolu s ním a následovali ho. Každý z nás totiž může být na nějakém místě své životní cesty jinému pastýřem. Jednou jsme pastýři jindy ovcemi. Jsme-li ovcemi, pak kdybychom pásli jen sami sebe a mysleli jen na své duchovní záležitosti, jen na svou spásu, byli bychom jako ty tučné a silné ovce v dnešním textu, o kterých se tu říká, že je Pastýř zahladí, protože on bude ovce nejen pást, ale i soudit. I v křesťanství byl, a nejednou ještě je rozšířený názor, že nejdůležitější je dbát o vlastní spásu. Takový postoj se může jevit jako velmi zbožný, ale tak nějak nesedí se zvěsti, kterou si v tomto velikonočním období připomínáme – se zvěsti o Spasiteli Ježíši Kristu, který zmařil sám sebe, aby zachránil nás. Se zvěsti o dobrém pastýři, který položil svůj život za ovce. Přemýšlejme o svém životě, o hodnotách, které vyznáváme, o našich vztazích ke svým bližním, ke svému okolí, ke své církvi, ke své zemi. Přemýšlejme ovšem také o našich vztazích k lidem problémovým, k těm, kteří nás rádi nemají, jako i k těm, kteří jsou okolím vnímání jako nežádoucí, obtěžující, k uprchlíkům, k bezdo-movcům, k žebrákům. Jak obstojíme ve světle dnešní biblické zvěsti o zlých pastýřích, o tučných ovcích, které myslí jenom na sebe? Hlavně ale jak obstojíme ve světle novozákonní zvěsti o dobrém Pastýři, Pánu Ježíši Kristu, který svou bezmeznou láskou nemilosrdně odhaluje naše sobectví, pokrytectví a malost, a přitom nás nezavrhuje, ale neúnavně nás navrací na cestu života, na cestu pokoje, na cestu věčnou? Amen.
3. píseň       688 (Odpusť)
Přímluvná modlitba + Otčenáš.
Ohlášky
Poslání:       1. list Petrův 2,21b–25
Požehnání   Požehnej vám Hospodin a ostříhej vás.
                     Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.
                     Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen
.
4. píseň       443 (Přijď, králi věčný náš)