Milí bratří a sestry,

milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Introit:        Zpívejte Hospodinu píseň novou, podivuhodné věci učinil. Svou mocí a pokynem svaté ruky zvítězil. Hospodin oznámil svou pomoc a před očima nevěřících zjevil svou spravedlnost. Dodržel svůj slib daný domu izraelskému. Všechny končiny země viděly spásu, kterou mu Bůh poskytl. Jásej Hospodinu, celá země! Pokřikujte, hlasitě mu zpívejte chvalozpěvy.   Žalm 98, 1-4
1. píseň:      66, v. 1-4 (Nuž pojďte a Bohu plesejte)
Modlitba
1. čtení:       Izajáš 66, 5-14
5 Všichni, kdo neberete Hospodinova slova na lehkou váhu, dobře poslouchejte, co říká: Pokořím všechny, kteří vás kvůli mně nenávidí a straní se vás se slovy: Jen si chvalte toho svého Hospodina a uvidíme, co z toho budete mít!" 6 Jen se zaposlouchejte do té vřavy, jež vychází z města, slyšíte, jaký hluk se rozléhá v chrámu? To já sám, Hospodin, vracím svým protivníkům, všechno, co si zaslouží. 7-8 Což může žena porodit dříve, než pocítí porodní bolesti? Kdo kdy něco takového slyšel? Je snad možné, aby se v jediném dni zrodila nová země nebo za malou chvíli vznikl celý národ? A přesto dříve, než Jeruzalém cokoliv pocítí, přivede na svět své potomky. 9 Cožpak bych mohl přivést Izraelce až ke chvíli nového zrození a vzápětí jim v tom opět já sám, jejich Hospodin, zabránit? Jsem snad Bůh, který nedokončí, co začal? 10 Všichni, kdo milujete Jeruzalém a truchlili jste nad jeho osudem, jásejte a radujte se spolu s jeho obyvateli, 11 neboť vám poskytne hojnost všeho, co chcete, a nasytí vás k vaší plné spokojenosti. 12 Jako váš Hospodin vám slibuji, že rozliji po Jeruzalémě pokoj jako rozvodněnou řeku a zaplavím ho bohatstvím národů. Vaše město vás bude hýčkat a nosit na rukou. 13 Já sám se v Jeruzalémě budu starat o vaše pohodlí, stejně jako matka konejší své dítě. 14 Až to přijde, vaše srdce poskočí radostí a začnete vzkvétat jako svěží kvítí. Vám, svým služebníkům, ukážu, jakou mám moc, ale své nepřátele podle spravedlnosti potrestám.
2. píseň:      353 (Aj, Pán kraluje, božskou čest maje)

Kázání:       Jan 16, 16-24
16 Zanedlouho již mezi vámi nebudu, ale brzy potom mě znovu uvidíte. Pak půjdu zase k Otci." 17-18 "O čem to jen mluví?" ptali se učedníci jeden druhého. "Kde bude zanedlouho? Kdy ho zase uvidíme? Co to znamená, že půjde k Otci? Tomu nerozumíme." 19 Ježíš poznal, že si učedníci s jeho slovy nevědí rady. "Vysvětlím vám to," řekl. 20 "Brzy se svět bude radovat z mého utrpení, zatímco vy budete plakat. Ale váš pláč se záhy promění v radost, protože mne opět uvidíte. 21 Vaše radost se bude podobat radosti ženy, která zapomněla na všechnu úzkost a porodní bolesti, protože se jí narodilo dítě. 22-23 Nyní jste smutní, ale budete se zase radovat, až se setkáme. O tuto radost vás nikdo nepřipraví. Pak všechno pochopíte.

„Ježíš poznal, že si učedníci s jeho slovy nevědí rady.“ Milí bratří a sestry, jak výstižné! Učedníci si neví rady se slovy svého učitele a Pána. Přiznejme si, jak často je to i naše zkušenost. Když se pustíme do čtení Bible, určitě dříve nebo později narazíme na texty, se kterými si nebudeme vědět rady. My si častokrát říkáme, že je to tím, že jsou ty texty pro nás příliš staré. Byly přece psané do naprosto jiné doby, proto se ani nelze divit, že jim už dnešní moderní člověk nerozumí, resp. že už dnešnímu člověku vlastně nemají co říct. Jak ale čteme v dnešním textu, podobné problémy měli i Ježíšovi učedníci. Ani oni nejednou nerozuměli tomu, o čem jejich Pán mluví. Není to nic tak neobvyklého. Známe to i my z dnešní doby a vůbec nemusí jít pouze o čtení Bible. Platí to všeobecně. Příliš často totiž posloucháme či čteme různé zprávy a informace a nejednou jsou ty informace neúplné jakoby v náznacích. To pak umožňuje různé výklady. Tak nějak potom vznikají různé nesprávné domněnky, dezinformace, konspirační teorie. Není jednoduché se v tom vyznat a odlišit věci pravdivé od těch, které jsme pouze špatně pochopili, či které měly dokonce za cíl nás zmást. Je tomu tak vždy, když se začne dít něco, o čem tušíme, že by to mohlo ovlivnit náš život. Když před několika dny oznámil pán premiér demisi vlády, byla to pro většinu lidí nečekaná informace a pro mnohé také informace zneklidňující. A když se pak situace začala každý den měnit, k nějakému vyjasnění to určitě nepřispělo. Známe to. V takových případech se okamžitě začnou objevovat různé komentáře a články, které jsou plné rádoby moudrých vhledů do situace. V době internetu je toto matení, ať už záměrné, či pramenící z pouhého nepochopení, mimořádně časté. Je to dáno tím, že se snažíme do skutečného běhu věcí promítat naše představy a ve výsledku se pak v naší hlavě rodí různé, nejednou velmi chytlavé teorie, kterými pak můžeme zaplňovat sociální sítě, nebo třeba sousedy a přátelé ať už doma, na pracovišti, či v hospodě. Tak se šíří drby. A ty mohou být velmi nebezpečné. Naplňuji totiž lidská srdce nejistotou, strachem, zlobou, předsudky, nenávisti a co já vím, čím vším dalším. Z dnešního textu se dozvídáme, nejen to, že nesprávné pochopení reality není pouze záležitosti dnešní doby, ale i to, že dezorientace v záplavě různých neúplných informací postihuje jak křesťany, tak lidi nevěřící. V našem textu to byli právě Ježíšovi učedníci, kteří nechápali, a co víc, oni nechápali ani slova svého učitele.
Milí bratři a sestry, je to tak. Nejednou se dění okolo nás vyvíjí takovým způsobem, že je ani nestačíme sledovat. A nejednou nám ke správnému porozumění nepomůže ani Boží Slovo. Většinou mu porozumíme až zpětně. Na tom není nic nepochopitelného. Pán Ježíš se za to na své učedníky nehněvá. „Vysvětlím vám to“, říká. Toto všechno se odehrálo před velikonočními událostmi. Na to nesmíme zapomenout. My, na rozdíl od učedníků, jsme v naprosto odlišné situaci. My už víme, co následovalo. Nám se mohou slova Pána Ježíše jevit jako jasná a srozumitelná. Pro učedníky to všechno bylo pádným důvodem ke znepokojení a k otázkám. Přesto, kdybychom pokračovali ve čtení dnešního textu, dočetli bychom se, že i učedníci se začali najednou tvářit jako že už všemu porozuměli. „Teď už ti rozumíme, prohlásili svorně.“, čteme ve 29. a 30. verši stejné kapitoly. Není pochyb, že to mysleli upřímně. Ale také není pochyb o tom, že se opět mýlili. Jakmile se tato Ježíšova slova začala o Velkém pátku plnit, učedníci se rozprchli. Neustáli to. A nejinak bychom zřejmě reagovali i my. Pán Bůh nám skrze své Slovo posílá povzbuzení, ujištění, že je s námi, že nás převede přes sebetěžší období, ale stejně dokud nezažijeme realitu, zůstáváme ukotvení pouze ve svých iluzích, které se skutečnou realitou mají často pouze málo společného. Přesto ta Ježíšova prorocká slova nebyla zbytečná. Z jedné strany bude vždycky platit, že budoucnost si nemůžeme nikdy představit přesně, ale z druhé strany také platí, že z přibývajícími zkušenostmi s Boží věrností, se stáváme vnitřně vyrovnanějšími a postupně se učíme neztrácet naději. A o to jde. Nevadí, že se učedníkům Ježíšova slova rozjasnila vlastně až po vzkříšení. Až tehdy se začali rozpomínat na to, co jim vlastně řekl. Ono totiž právě to, že jim ta slova Pán Ježíš řekl předem, vytvořilo pro ně do budoucna silnou zkušenost, zážitek, který jim v dalších těžkých situacích pomáhal důvěřovat, že Bohu na nich záleží, že s nimi počítá a že sebetěžší prožívání se jednou změní v radost. Žena, když rodí dítě, nevyhne se bolesti, ani kdyby si o porodu četla sebevíc knih a poslouchala sebevíc zkušeností od maminek, které již v minulosti rodily. Přece ale vždy bude platit, že dočasnou bolest vzápětí vystřídá nepopsatelná radost z narození nového člověka. Takový je zákon přírody a k takovému zákonu Pán Ježíš přirovnává i těžké životní situace, které nás na cestě víry mohou potkat. Samozřejmě, vždy nám zůstává také možnost opustit cestu pravdy a cestu lásky. Je možné být nevěrný. Je možné zradit. I to se učedníkům stalo. Přinejmenším Petrovi. Jak ale víme, i když Petr selhal, Pán Ježíš zůstal věrný. V tom je naše naděje, milí bratři a sestry. Když my zradíme, On zůstává věrný. O tom je cesta Boha za člověkem. O tom je nekončící Boží trpělivost s námi. Petr zapřel, zradil, ale zároveň platí, že se to u Petra nestalo pravidlem. Jedna trpká zkušenost mu stačila, aby si o to více uvědomil, jak jiný je Bůh, a začal zvěst o Boží lásce a o Božím odpuštění šířit do svého okolí. Jedině Boží láskou jsme v tomto životě vychovávání a proměňování. Jakékoliv jiné metody, ať už zdůrazňující disciplínu, bezmeznou poslušnost, či ovládání strachem, nepřinášejí efekt. A to, milí bratři a sestry platí nejen pro dospělé. Cesta lásky jako jediná cesta Boží proměny člověka, má být vodítkem pro naše jednání ve vztazích partnerských, ve vztazích rodičů a dětí, ve vztazích nadřízených a podřízených, zkrátka ve všech vztazích ať už jsou jakékoliv. Pán Ježíš byl člověkem, ale byl zároveň Bohem, to znamená on byl s učedníky svým způsobem v nesouměřitelném vztahu. On se skutečně nemusel trápit s tím, jak se oni vypořádají s jeho ukřižováním a s celým následným děním, a On je přesto trpělivě ujišťoval a chystal na tu drsnou budoucnost, aby jednou neskončili v zoufalství a v beznaději. A ten Pán je mezi námi i dnes. I my procházíme různého druhu těžkostmi. I my nejednou podceníme realitu, i nám hrozí, že v překotné době ztratíme směr a propadneme panice. Proto máme v Bibli texty jako je ten dnešní, abychom si uvědomili, že Pán Ježíš zná naše možností, zná také naši budoucnost a jde naší cestou s námi. Nikdy nás neopustí.
Dnešní text nám kromě tohoto ujištění o Boží věrnosti dává ještě jinou lekci. Učí nás, že i kdybychom byli sebevíc kovaní v Bibli a uměli se modlit, i kdybychom měli spoustu prokazatelných zkušenosti z Boží věrnosti, stejně se lehce může stát, že Božím slovům neporozumíme správně. I o tom to totiž je. Učedníci měli všechny předpoklady k tomu, aby svému Pánu rozuměli správně. Přesto, když jim Pán Ježíš říká slova o tom, co ho v nejbližší budoucnosti čeká, nevědí si s tím rady. Nerozumí mu. Umí to ale přiznat. A když už mají pocit, že porozuměli, zase jim Pán Ježíš říká, že vlastně stále nechápou. Četl jsem kdesi rčení: „Střež se těch, co povídají, že se s Pánem Bohem znají.“ Právě z těch suverénních prohlášení, jací že jsme to poslové Boží a vykládači Božích tajemství, se rodí fanatismus, který pak dokáže napáchat ve světě neskutečné hrůzy, a to vše ve jménu Božím. Pamatujme na učedníky. Měli mnohem blíže k Pánu Ježíši, než máme my v dnešní době, a přesto si s Ježíšovými slovy nejednou nevěděli rady. Důležité je mít neustále na paměti, že máme Pána, který nejen že je neúnavný ve vysvětlování a v opakování nám toho, co je pro náš život podstatné, ale který je zároveň bezbřehý ve své lásce k nám. Který nechce naši smrt, ale znovu a znovu je připraven nás pozvednout a postavit naše nohy na pevný základ, neboť mu na nás záleží. I kdybychom byli v sebebeznadějnější situaci, nezapomeňme na závěrečná slova dnešního textu: „Nyní jste smutní, ale budete se zase radovat, až se setkáme. O tuto radost vás nikdo nepřipraví. Pak všechno pochopíte.“ Amen.
3. píseň       555 (Jezu, rač ty sám)    
Ohlášky
Přímluvná modlitba + Otčenáš.
Poslání:       1. Petrova 1, 3 - 6a
PožehnáníPožehnej vám Hospodin a ostříhej vás.                         
                     Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.                
                     Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.

4. píseň       636 (Z tvé ruky, Pane můj)