Bohoslužby v Bošíně, dne 8. 7. 2018

Milí bratří a sestry, zdravím vás slovy apoštolskými:

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi Vámi.

Introit: Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo národům …                                         Izajáš 42, 5-6

1. píseň:      67 (Ó Pane, smiluj se nad námi)

Modlitba: Je to radost, Pane, být tu opět spolu a s tebou, slyšet tvé Slovo, zpívat ti chválu. Je to radost přesvědčovat se vždy znovu o tvé přítomnosti, o tvém zájmu o nás, o tvé pomoci. Mohli jsme to zakoušet i v uplynulém týdnu. Ze srdce ti za to děkujeme a prosíme, přelaď nás svým Duchem, abychom jako dobrý hudební nástroj zněli celým svým životem ke tvé chvále. Aby to, že jsme tvoji, rozpoznávali všichni, které v životě potkáváme. A aby tobě – i skrze naše svědectví – chtěli také patřit. Amen.

1. čtení:       Skutky 8, 1-8

2. píseň:      660 (Buď Bohu všechna chvála)

Kázání:       Skutky 8, 26-39

26 Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. 27 Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma 28 a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izajáše. 29 Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ 30 Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izajáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ 31 On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. 32 To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. 33 Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ 34 Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ 35 Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. 36 Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ 37 Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ 38 Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. 39 Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.

Milí bratří a sestry,

Dnešní kázání by mohlo mít název „Jak je důležité míti Filipa.“ Nelze v tom ovšem hledat nějakou souvislost se známou divadelní hrou Oscara Wilde. Pro onoho etiopského dvořana, o kterém jsme právě četli, bylo setkání s Filipem stěžejní, ale bylo to z úplně jiného důvodu. Jediný rozhovor onoho dvořana s pro něj neznámým mužem, mu naprosto změnil život. A tím mužem byl právě apoštol Filip. Hledal jsem na internetu, vysvětlení, proč se říká „mít filipa“ a ku podivu mezi těmi různými výklady ten biblický docela zapadá do pozadí a zdůvodněno je to tím, že jelikož se toto rčení uchytilo pouze v českém jazyce, tak asi nemůže pramenit z biblického příběhu, když Bible je přece celosvětově známa. Holt by to opět chtělo nějakého Filipa, aby na wikipedii vysvětlil, proč na tom zas není nic až tak divného, že se biblické rčení občas uchytí v určité formě pouze v některém jazyce. Podle MUDr. Zbyňka Mlčocha je však vysvětlení tohoto rčení nejpravděpodobněji spojeno právě s biblickým příběhem, který jsme si právě četli.

Filip tedy zřejmě skutečně uměl přesvědčivě vysvětlit i zdánlivě nevysvětlitelné věcí, ale jak si na přečteném textu ukážeme, proměna etiopského dvořana nebyla zase až tak pouze jeho zásluha.

„Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná.“ Do celé akce se, jak vidíme, zapojil i sám anděl. Faktem ale je, že toho Filipovi zas až tak moc neřekl. Dal mu pouze pokyn, že se má vydat na opuštěnou cestu. Bez jakýchkoliv dalších upřesnění … No nevím, kdo z nás by byl s takovou navigaci spokojený. Z Jeruzaléma do Gázy zas není až tak malý kousek. Jen vzdušnou čárou je to okolo sta kilometrů. Do kterého místa té cesty má jít? Proč tam má jít? Co si má vzít s sebou? Na co se připravit.? A proč ho anděl posílá zrovna na opuštěnou cestu? Copak by Boží svědek nemohl být užitečnější někde v Jeruzalémě, v centru dění? Když měl Filip takové skvělé přesvědčovací schopnosti, jak je z celého příběhu patrné, tak by zřejmě dokázal přesvědčit na víru mnohem více lidí právě tam, někde ve městě, v centru náboženského dění. Anděl ho ovšem posílá na opuštěnou cestu, kde zřejmě nebylo ani příliš bezpečno. Mohl tam narazit tak akorát na nějaké loupežníky. Jenže Filip nad tím, zdá se, nefilozofuje, nestěžuje si, že neví, proč by měl jít někam směrem ke Gáze, on se jednoduše zvedne a jde. Dříve než by musel začít řešit, do které části té cesty si to má namířit, narazí na konvoj bohatého dvořana etiopské královny. V tom přichází další instrukce: „Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“, četli jsme v našem vyprávění. Tentokrát šlo zřejmě o nějaký vnitřní hlas, nějaké nepřeslechnutelné vnuknutí, které Filipa vybídlo k další aktivitě. Celé nám to může připadat, jako když se skládají puzzle. Vše do sebe naprosto přirozeně zapadá. Před očima se nám tak rodí příběh jakoby z jiného světa. Příběh o Božím působení v tomto světě. Příběh, ve kterém to neskřípe, nic se v něm nedojednává zákulisně, zúčastnění aktéři se berou přirozeně vážně, nepřehazují si úkoly jeden na druhého, zkrátka taková nebeská harmonie, na kterou jsme už v dnešním světě plném intrik a různých zákulisních her už jaksi zapomněli. To Boží vnuknutí, onen hlas Ducha, zde opět neříká ani slovo navíc. Filipovi stačilo vědět, co má dělat v nejbližších okamžicích. Netrápil se tím, že zatím nevnímal celek příběhu a přitom my, kteří už ten celek známe víme, že Filipova poslušnost tu v žádném případě neznamená slepé plnění úkolů typu „sedni, lehni, válej sudy“. Filip si byl dobře vědom svých schopností a zároveň vnímal, že i ty mohou být k něčemu dobré, pouze pokud budou použity ve správný čas a na správném místě.

Četli jsme, že Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izajáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ – opět pouze velmi jednoduchá a smysluplná stručnost. Žádná agitace, žádné vnucování svého vidění světa. Nic, pouze otázka. Ta ovšem stačila k navázání rozhovoru. On, ten etiopský dvořan, odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. My ovšem z reakce onoho dvořana začínáme postupně zpětně chápat smysluplnost všech předchozích, na první pohled strohých a neúplných pokynů, které Filip tu od anděla, tu prostřednictvím hlasu Ducha, dostával.

Všimněme si, jak je to Boží vedení, z pohledu mnohých zastánců jasných a exaktně potvrzených postupů, lehce nabouratelné a zranitelné. Filip se vydává na cestu a neví proč. Riskuje, že bude na opuštěné cestě přepaden a když ne, tak už tím, že se na ni vydává, přinejmenším vyvíjí aktivitu, která nemá předem jasný smysl a je jednoznačně neefektivní. Samozřejmě tak se to může jevit za předpokladu, že uděláme něco jako střih doprostřed rozvíjejícího se příběhu a začneme dělat závěry z něčeho, co nikdo z lidí nemá jako celek ve své režii. Úžasná událost, která by se vůbec nestala, kdyby byla průběžně komentována a veřejně posuzována třeba spolkem Sisyfos. Vždyť Filipovu aktivitu by nebylo těžké naprosto znemožnit. On vzdělaný a nesmírně charizmatický člověk, který byl nepřehlédnutelný v Samaří, kde působil a, jak jsme v prvním čtení slyšeli, měl tam mimořádné výsledky, pokud jde o nově se rozvíjející církev, on si na vlastní pěst „odskočí“ do úplně cizího prostředí, někam na opuštěnou, tedy, symbolicky řečeno, zřejmě nesmyslnou cestu a k tomu všemu ani není schopen srozumitelně odpovědět na otázku, proč to dělá. Jen zkuste dnes někomu, kdo se vás rozhodne znemožnit, vysvětlit, že jste dělali něco proto, že jste to ve svém srdci cítili jako správné.

Nicméně náš dnešní příběh se naštěstí nestačil dostat do hledáčku pochybovačů, či přímo škůdců, a tak mohl doběhnout do zdárného konce. Dvořan seznamuje Filipa s textem, který si právě četl a Filip má možnost dvořanovi podat vysvětlení. A výsledek byl, milí přátelé, úžasný. Dvořan se s Filipovým vysvětlením do té míry ztotožnil, že bez dlouhých řeči požádal Filipa o křest. Zkrátka si uvědomil, že to, o čem píšou proroci, se celé naplnilo v životě a díle Ježíše Krista a že právě díky Ježíši Kristu i on, coby pohan je Bohem milován jako kdokoliv jiný.

Etiopský boháč jde po opuštěné cestě jako duchovně chudý pocestný. Má Bibli, což v tehdejší době bylo velmi neobvyklé. Taková kniha mohla mít cenu srovnatelnou s cenou celého konvoje, se kterým dvořen putoval, a přesto tento člověk strádal. Cítil se duchovně prázdný. Prokazatelně hledal pro svůj život řešení. Nenašel ho ani v Jeruzalémě, ze kterého se vracel. Nenacházel ho ani v té vzácné knize, kterou vlastnil – v Bibli. Potřeboval k tomu člověka a Bůh mu právě jednoho takového poslal do cesty. Všimněme si, jak se tu doplňuje aktivita ze strany Boží s aktivitou člověka. Dokonce se chce říct, že té aktivity z Boží strany je docela poskrovnu. Nejprve pouze skoupý na slova anděl a pak vnitřní hlas Ducha. Oba tyto hlasy Filipa pouze popostrčily. Vše ostatní už byla Filipova aktivita. No, možná to bylo přece jenom ještě trochu jinak. Vždyť není tak úplně běžné, že někdo čte tak nahlas, že je to slyšet v blízkosti jedoucího povozu, když silnice tehdy zřejmě nebyly tak kvalitní jako dnes. Dvořan četl pěkně nahlas a tím i on přispěl ke své vlastní záchraně. Dále tu je nepřehlédnutelný také fakt, že si tito dva tak rychle začali věřit. Ani to není samozřejmé. Pozvat cizího člověka na opuštěné cestě do svého vozu, to opravdu není běžné. I tu, ačkoliv beze slov, působil Duch svatý. A pak je tu pozoruhodné, že tento dvořan Filipovu vysvětlování ve svém srdci uvěřil. I zde cítíme něco, s čím se člověk každý den nesetkává. Nevíme, kolik podobných zkušenosti ještě Filip ve svém životě udělal. Dost možné, že to byla jediná.

A o tom to, milí bratří a sestry je, leccos se dá přesně zadefinovat, změřit, vysvětlit, ale vnitřní proměna člověka, ono duchovní uzdravení, to je vždy souhra působení Boha a člověka. Jen tam, kde k této souhře dojde, zrodí se opravdová láska. A láska a vzájemná důvěra, to se nedá naprogramovat ani vynutit. A pouze srdce, které se nechá touto Boží láskou proměňovat může dojít uzdravení. Ale nejen to, láska a vzájemná důvěra je také jediným lékem na nemocné mezilidské vztahy. Učme se proto chodit s Bohem, jak s ním chodil Filip, vnímat a poslouchat jeho tichý, častokrát stručný, ale vždy jasný hlas, který by nás popostrčil na místa, kde nás Pán Bůh potřebuje, abychom i my mohli přispět k ozdravení jednotlivců či celé společnosti, ve které žijeme. Amen.

3. píseň       679 (Uč nás na cestě pravé)

Ohlášky

Přímluvná modlitba + Otčenáš.

Poslání:       Matouš 5, 14 a 16

Vy jste světlo světa. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.                                                 

Požehnání:  Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.

4. píseň       568 (Život nám ubíhá)