Milí bratří a sestry, zdravím vás slovy apoštolskými:

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi Vámi.
Introit: 
1.  Takto praví Hospodin stvořitel tvůj: Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty. Izajáš 43, 1
1. píseň:       176 (Někdo mě vede za ruku)
Modlitba:
1. čtení:        Skutky 11, 1-18 (Petrova obhajoba v Jeruzalémě)
2. píseň:       161 (Tebe, Bože, chválíme)
Kázání:   1. Petrova 2, 2-10
2 jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3 vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘! 4 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. 5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. 6 Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ 7 Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, 8 ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni. 9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 10 Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.

Milí bratří a sestry,

tak jsme si dva dny odpočali, a navíc, když jsme si k tomu vzali jeden den volna, získali jsme pět souvislých dnů volna. Na těch dvou svátečních dnech je pozoruhodné to, že oba jsou to křesťanské svátky. Ovšem smyslem náboženských svátku není, vytvořit lidem nějaké to volno, aby si odpočali. Mnohem více tu jde o zpřítomnění si nějaké té události, která v duchovním životě církve, či národa měla zásadní význam. Proto i Bible klade tak velký důraz na připomínání Božích skutků dětem a dětem našich děti, a tak stále dokola, aby zásadní životní události zůstaly mezi námi živé. Příchod Cyrila a Metoděje do naší země, to bylo něco podobného jako příchod apoštola Petra k pohanům. V prvním čtení jsme slyšeli, že to ani pro křesťany a apoštoly v první církvi nebylo tak samozřejmé a že si dokonce kladli otázku, zda si vůbec mohli dovolit jít s křesťanskou zvěstí až tak daleko.

Apoštol Petr si velmi dobře uvědomoval, co nám jaksi uniká, že každé nové zasažení křesťanskou zvěstí nějakého dalšího území, znamená zcela zásadní průlom do dějin tohoto území, přesněji řečeno, do života lidí na takovém území. Je to jako s narozením dítěte. Mnozí si ještě pamatujeme, co to vlastně pro naši rodinu znamenalo, když se narodilo první dítě. Jaká odpovědnost najednou padne na maminku a tatínka, když mají miminko první den doma. Jak se všechno podřizuje tomu malému tvorečkovi. U dalších dětí už to nebývá tak kritické, tam už jsou nějaké ty zkušeností. Vzpomeňme si, ale na ten příchod prvního děťátka do rodiny. Tam se nesmí nic podcenit, nic ošidit. Dnes máme různé náhražky kojeneckého mléka, které používáme, když dítě nemůže pít mléko přímo od maminky a jak se zdá, i apoštol Petr něco podobného znal. I on zdůrazňuje: pozor, když mléko, tak jenom kvalitní, nefalšované! Zřejmě i tehdy už měli své zkušeností s falšovanými výrobky (Asi to do světa nepřinesli teprve Vietnamci). Ano, každý nový život je od počátku nesmírně ohrožen. Takové novorozeně by bez maminky, resp. bez péče dospělé osoby, nemělo absolutně žádnou šanci přežít.

Ani Cyril a Metoděj to neměli jednoduché. I oni si jistě každý den kladli otázky, jak to bude dál, vydrží tento klíčící nový život v této cizí zemi? Bude zaseté símě skutečně přínosem pro tento národ? Každý počátek znamená riziko, že to nemusí dobře dopadnout. Na každém detailu nesmírně záleží! Apoštol Petr píše: „okusili jste, že Pán je dobrý!“ - narodili jste se pro Boží království, je to krásné, ale nyní jste jako novorozeňátka! On si hluboce uvědomoval, jak ještě není nic vyhráno.

Bratří a sestry, my si někdy tento text vykládáme tak, jako že je tam oslavován novorozenecký věk, nebo že je tam doporučováno neustále pít mléko, tedy zůstávat u základů. Rádi spojujeme tento text s texty, kde Pán Ježíš říká, že máme být jako děti. My ovšem také víme, že nás apoštol Pavel v jednom ze svých dopisů upomíná, že nemáme zůstávat věčně závislými na kojenecké stravě. Potřebujeme růst a tím také postupně přecházet na jiný pokrm. Ano, ten dnešní text nelze chápat jako nějakou oslavu kojeneckého věku, či mléka, jde v něm o vážné připomenutí, že tím, že jsme uvěřili v Ježíše jako ve 

Spasitele, jsme se nově narodili a je nesmírně důležité, jak budeme pokračovat, čím se budeme stravovat. Mléko jednou nahradíme náročnější stravou, ale stále je důležité myslet na pravost a kvalitu všeho, co do svého srdce přijímáme. Náš duchovní růst je podobně ohrožen, jako růst nemluvňátka.

Právě proto, že na to mnozí zapomínáme, je duchovní stav našeho národa takový, jaký je. Právě proto, že na svůj duchovní růst nedbali příliš ani naši předkové a popletli si poněkud pojmy: namísto budování duchovního domu, začali víru zneužívat k prosazování svých vlastních zájmů, právě proto o několik století později končí Mistr Jan Hus na hranici a je popraven těmi, kteří se považovali za duchovní vůdce v tehdejším křesťanském světě. Je to ironie dějin: jeden svátek si připomínáme narození víry v naši zemi a hned den na to krvavý důsledek zneužití té stejné víry. My to ovšem známe i z Vánoc, kdy hned po oslavě narození Pána Ježíše následuje svátek Štěpána, prvního mučedníka. Ano, taková je realita. Tak riskantní je vše nové a dobré, co se na tomto světě narodí. Každá dobrá věc, každá nejfantastičtější myšlenka může být krutě zneužitá, když nevěnujeme dostatečnou pozornost jejímu růstu a vývoji.

Když jsem se na dnešní kázání připravoval, zaujalo mne, že v přečtených osmi verších je osmkrát použitá citace, tedy uvozovky, a to i tam, kde se mi to na první pohled zdálo být úplně zbytečné. Například: vždyť jste „okusili, že Pán je dobrý!“ - ta část „okusili, že Pán je dobrý!“ je v uvozovkách. Nebo: Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidi byl zavržen, ale před Bohem je „vyvolený a vzácný“. Zase „vyvolený a vzácný“ je v uvozovkách. A tak bychom mohli pokračovat dále. Jako kdyby nám chtěl autor epištoly zdůraznit: Nevymyslel jsem si to sám, vše, co tu říkám, již bylo řečeno, nejde ani tolik o nové, moderní myšlenky, mnohem více jde o věčnou Boží lásku, o onu „starou, dobrou víru“ - jak zpíváme v jedné písní. Každému lidskému životu je třeba věnovat nesmírnou péči, zvláště v jeho počátku, aby z něj vyrostl zdravý, plnohodnotný člověk, ale to vůbec neznamená, že pro vývoj každého nového člověka je třeba vymýšlet něco nového, nějaké nové metody a postupy!

A tak z jedné strany náš duchovní život je něco nového, tak jako Cyril a Metoděj do naší země přinesli něco nového, ale pravidla růstu jsou daná v neměnném Božím slovu, v neměnné Boží lásce k nám lidem, v nevyčerpatelné Boží trpělivosti. A jelikož, jak už to na tom světě bývá, jenom některé símě padne na úrodnou půdu, musíme i dnes naprosto reálně počítat se zlem, s krutosti a to velmi často pramenící právě z lůna církve, musíme si, bohužel, nechat líbit i kritiku mnohých nevěřících, kteří na tyto momenty v dějinách obzvlášť rádi ukazují, ale ať nás tato drsná životní realita přimkne ještě blíže k Bohu a k jeho slovu, ať se z našich srdcí vznáší k nebi o to upřímnější prosba o pravé pochopení Božího slova o Boží ochranu a o naplnění jeho Duchem, abychom měli stále na paměti, že jsme také duchovní bytosti, že pravé lidství je pouze tam, kde se plně rozvine duchovní rozměr života člověka, že to, co dnešnímu světu chybí, je duchovní obnova. Jen národ, který usilovně pracuje na obnově svých duchovních základů, má naději, že dá tomuto světu skutečné, pravé lidi. Základem pro tuto obnovu, pro tuto duchovní stavbu byl, je a zůstane Spasitel Ježíš Kristus, tedy ten stejný, ten dva tisíce let starý úhelný kamen, o který vždycky část světa zakopávala a část na něm stavěla. Prosíme Tě Bože, dej ať patříme mezi ty, kteří na tomto úhelném kamení staví. Amen.
3. píseň        423 (Kéž prvních svědků duch se vzbudí)
Ohlášky
Přímluvná modlitba + Otčenáš.
Poslání:        Římanům 6, 3-11
3 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? 4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. 5 Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. 6 Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. 7 Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. 8 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. 9 Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. 10 Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. 11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
Požehnání    Požehnej vám Hospodin a ostříhej vás.
                     Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.
                     Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.
4. píseň   450 (Již zpěv, prosby, kázání)