Milí bratři a sestry, milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Zdravím Vás v tomto novém roce 2017 a osobně všem Vám přeji hojnost Božího požehnání.

Introit: 1.  Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci,
              zvítězil svou pravici, svou svatou paži!
              2.  Hospodin dal poznat svoji spásu,
              zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost,
              4.  Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy,
              5.  pějte Hospodinu žalmy při citaře, při citaře nechť zazvučí žalmy;
              6.  s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!
              7.  Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí,…
                                              Žalm 98, 1-2;4-7
1. píseň:      118 (1-4) (Ó chvalte laskavého Pána)
Modlitba
1. čtení:       Lukáš 4, 16-30
2. píseň:      118 (5-8) (Ó chvalte laskavého Pána)
Kázání:        Lukáš 4, 16-21
16 Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. 17 Podali mu knihu proroka Izajáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: 18 "Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, 19 abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy." 20   Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. 21 Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

Drazí přátelé,

před pár hodinami jsme si mnozí připíjeli na Nový rok a přáli jsme si všechno to dobré, zdraví, štěstí, spokojenost a splnění všech svých snů.

Teď jsme si právě přečetli text, který nám všechno to, co jsme si přáli, skutečně zaslibuje. A bratří a sestry, my se tu nescházíme nad Bibli jako nějací vědci v historickém ústavu akademie věd, abychom moudře filozofovali nad starými, historickými texty. My jsme tu shromáždění jako boží lid, jako Ti, kteří ze slov Písma rozpoznávají hlas svého vzkříšeného Spasitele a Pána, Ježíše Krista. Zkusme si představit (jestli nám to pomůže) že se mezi námi právě teď zázračně objevil sám Pán Ježíš, požádal mne, abych mu podal Bibli, nalistoval knihu proroka Izajáše, 61. kapitolu a začal číst: "Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy." Pak by zavřel Bibli a pokračoval: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Pána Ježíše tu sice svým zrakem nevidíme, ale jinak, všechno to, co jsem právě řekl, platí. On je skutečně mezi námi a jeho Slovo není pouze zbožné přání, ale je to jediné Slovo, na které v tomto světě platí plná záruka. Snad by bylo užitečnější, kdyby namísto dalších slov, byl tento právě přečtený text promítnut zde na čelní stěnu a my bychom v tichosti prožívali a postupně vstřebávali jeho obsah. Nic většího se totiž nikdy na tomto světě nestalo, než že k nám Pán Bůh poslal Spasitele, svého Syna s touto neuvěřitelnou zprávou.
Slova, která jsme právě slyšeli, jsou vskutku neuvěřitelná. Jak jim vlastně máme rozumět, když na druhé straně nemůžeme zavírat oči před drsnou životní realitou, kterou okolo sebe vidíme? Je to snad tak, že ta slova vlastně nelze brát tak úplně vážně, že ono to je vlastně míněno pouze obrazně?
Bratří a sestry, ta slova platí a jsou míněná naprosto vážně. Problémem není jejich obsah, ale naše srdce. Srdcem přijímáme, nebo také odmítáme Pána Ježíše Krista, jako svého Spasitele. Je to jako bychom se dozvěděli, že jsme právě podědili po nějakém svém příbuzném obrovský majetek, ale my bychom tomu neuvěřili, nic bychom neudělali pro jeho převod, a pak bychom si pouze stěžovali, jaký že to byl na nás udělaný podvod, když vlastně jsme zůstali chudí. Říkáme si, to je nesmysl, takový příklad je přece absurdní, jenže podobně absurdně jednáme vůči našemu Pánu. A dokonce nejen my. Podobně absurdně jednali i jeho současníci. Když Pán Ježíš dočetl tato slova z knihy proroka Izajáše, vrátil knihu sluhovi, posadil se a začal k lidem, tehdy přítomným v synagóze, promlouvat. Podívejme se, co nám evangelista Lukáš zapsal, jak že se situace vyvíjela dál. Ze začátku to vypadalo slibně: "oči všech v synagóze byly na něj upřeny... Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst." To je fantastické, říkali si. Na to naše země již celá staletí čekala. To je fantastické!
Jenže moment! ...Kdo že to tu před námi stojí? Kdo nám to tu vlastně dnes taková slova říká? No, to přece nejde! Takhle jsme si to nepředstavovali. Vždyť je to přece Ježíš, syn Josefův, syn toho tesaře, jak nám dělal střechu.
A už to, bratří a sestry, začalo. Přesně v tomto bodě se to začalo lámat a v tomto bodě se to láme až do dnes. Říkáme si: "Slova, která Ježíš přečetl, jsou přece slova spasitelská, a proto je má právo pronést pouze spasitel. Z úst kohokoliv jiného zní falešně a neplatí."
Ano, a o tom to je, čím je pro nás Pán Ježíš? To je, milí přátelé, to nejpodstatnější! O tom to bylo kdysi, a o tom to je i dnes. Je-li pro nás Pán Ježíš pouze mýtickou postavou, nebo sice uznáváme, že žil, ale je to pro nás pouze snílek, humanista, nebo velký myslitel, je-li tomu tak, pak můžeme filozofovat nad biblickými texty, rozebírat horem dolem co jak bylo míněno, žasnout nad formulacemi, ale náš úžas brzy odezní a nastoupí nespokojenost, zklamání a skepse. Záhy přijde ke slovu kritika. Podobně se situace vyvíjela i v přečteném příběhu z Lukášova evangelia. Začalo to zdánlivě nevinnou poznámkou o tom, že to přece je jen syn Josefův, ale tím byla přehozená vyhybka v uvažování. Ježíš zůstal stejný a vykládal dal slova z knihy proroka Izajáše, ale posluchačstvo se změnilo. Už to pro ně byl pouze syn Josefa, a tak ať řekl cokoliv, vyložili si to po svém. Už ho brali z rezervou. A výsledek? O několik veršů dál čteme: "Když ho slyšeli, byli všichni v synagóze naplnění hněvem, tedy už ne úžasem, vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů." Takový krásný začátek, a tak úděsný konec.
Ano, bratří a sestry, a taková je možná i zkušenost mnohých z nás. Snad své zklamání nedáváme tak rázně najevo, ale kolikrát jsme si už řekli: "no jo, to se jen tak říká", nebo "ono to sice je tak v Bibli napsáno, ale musíme být realisté". Takto si "logicky" každé Boží slovo přebereme, a nakonec nám z něj nezůstane nic, nad čím by měl člověk žasnout.
Jenže ono to tak končit nemusí. Kromě těch rozzlobených a zklamaných lidí tu vždycky naštěstí byli i ti, pro které bylo jedno, zda je Ježíš syn Josefa, zda je či není rabín, zda o něm víme to či ono. Tito lidé, kteří přijali Ježíše jako Spasitele a Boží slovo jako základ pro svůj život, pak poznali na svých životech pravdivost slov proroka Izajáše, tedy slov, která tehdy Pán Ježíš pronesl v synagóze v Nazaretu. A tito lidé tvoří pravou církev Kristovou, církev, kterou ani pekelné brány nepřemohou. Tito lidé vždy v nejtěžších chvílích v dějinách této země dokázali šířit okolo sebe naději a pokoj a takové lidi chce mít Pán Bůh i z nás.
Pán Ježíš nám na prahu tohoto roku nabízí skvělou budoucnost a úžasné požehnání. Základem pro přijetí této nabídky je ovšem stav našeho srdce, postoj k pánu Ježíši. Od něj se vše odvíjí. Otevřeme mu tedy svá srdce jako svému spasiteli. Byl také synem Josefa, byl také velkým myslitelem, chceme-li byl i velkým humanistou a kdo ví, čím vším by byl, kdyby tu dnes chodil mezi námi, ale na tom vůbec nesejde. Jediné podstatné, na čem záleží je, že přišel na tento svět z lásky k nám, přišel, aby nám zvěstoval vysvobození z otroctví hříchu, přišel, aby nás zbavil strachu a dal hluboký pokoj do našich srdcí. A to je zvěst, která k nám zaznívá z Bible jako to nejkrásnější přání, přání se zaslíbením a s plnou zárukou, na prahu Nového roku 2017. Amen.

3. píseň:      426 (Tvá, Pane Kriste, věc to jest)
Modlitba po kázání
Vyznání vin:
Pokořme se před svatým Bohem a v tichosti srdcí mysleme na svá provinění, na své nesplněné úkoly. Před tebou, Bože, vyznáváme svůj hřích.
Potvrďte, bratří a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.
Sbor: Vyznáváme.
A přece před tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďte hlasitě: Věříme.
Sbor: Věříme.
Pamětliví toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.
Sbor: Odpouštíme.
Slovo milosti:
Kdokoli takto ve svých srdcích vyznáváte, nepochybujte, že máte skrze utrpení a smrt Kristovu odpuštění hříchů. Odpuštění budete mít, dokud v tomto smyšlení setrváte, bez ohledu na to, že je při vás ještě mnoho slabosti. Vše je zakryto smrtí Kristovou.

Služba stolu Kristova
Slova ustanovení:
Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal (vzít chléb do rukou a rozlomit) a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
Takž i kalich (vzít kalich), když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“ (1 K 11, 23-26)
Modlitba:
Tvoje, Pane, je velikost, moc, síla, krása a důstojnost; všechno v nebi i na zemi je tvé. Všechny věci přicházejí od tebe a my ti můžeme dát jen to, cos nám ty nejprve daroval. Způsob svým Duchem, abychom v lámání tohoto chleba a podávání tohoto kalicha měli podíl na oběti tvého Syna. Duchem svým učiň, abychom byli spojení s celou církví v jednotu těla Kristova.
Apoštolské vyznání:
Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Činíme tak v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů, s nimiž takto vyznáváme slovy Apoštolského vyznání víry:
Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Pozdravení pokoje:
A nyní si navzájem podejme ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravme jeden druhého slovy: Pokoj tobě.
Pozvání:
A tak pojďte, neboť připraveno je všecko. Okuste a vizte, jak dobrý jest Pán.
Přijímání 
Při propuštění: Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vašich srdcí i myslí v Kristu Ježíši, našem Pánu. Amen. Jděte v pokoji!
Modlitba po přijímání + Otčenáš
Ohlášky
Poslání:       Římanům 6, 11-14
11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. 12 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; 13 ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. 14 Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
Požehnání:  Požehnej vám Hospodin a ostříhej vás.
                     Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.
                     Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj.
                     Amen.
4. píseň       489 (Tvé požehnání, dobrý Otče)