Bohoslužby v Bošíně, dne 29. 4. 2018 – Cantate! – „Zpívejte Hospodinu píseň novou!“
Milí bratří a sestry, milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Introit: Žalm 98
1 Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! 2 Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, 3 na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. 4 Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, 5 pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; 6 s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem! 7 Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, 8 dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory 9 vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.
1. píseň: 98 (Zpívejte Pánu nové písně)
Modlitba
Ty, Pane Ježíši, kraluješ, neboť tvé místo je po pravici Boží. Ty kraluješ zřejmě, ale toto zřejmost nám uniká. My tě nerozeznáváme jako panovníka, neboť sami chceme být pány, sami chceme rozhodovat, co je dobro a co zlo, co je sláva a co ubohost. Ty však kraluješ, a přitom ses nevyhnul absolutní bezmoci. Ty jsi v nebeské slávě, a přitom ses octl na dně všeho ponížení. Dovol nám, abychom znovu užasli nad tajemstvím tvého panování, abychom se odleskem tvé slávy povzbudili, z neotřesitelnosti tvé vlády nabrali trpělivost a tvé slovo, aby nás probudilo k životu činorodému, k rozhojňování víry a naděje a lásky tak, aby tam, kam jsi každého z nás postavil, přibylo znamení tvého království. Zmocni se nás svým Duchem, ať jsme něco platní na tvé stavbě, ať se můžeme těšit na tvůj slavný návrat do tohoto světa, kdy slavně dokonáš, co jsi při nás započal. Amen.
1. čtení: Skutky 16, 16-24
2. píseň: 147 Svítá (Kdo mě z pout mých)
Kázání: Skutky 16, 25-34
25 Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. 26 Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. 27 Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli. 28 Ale Pavel hlasitě vykřikl: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“ 29 Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. 30 Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ 31 Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ 32 A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. 33 Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. 34 Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.
Milí bratři a sestry,
Čtvrtá neděle po Velikonocích odedávná vybízí všechny křesťany ke zpěvu. Nutno přiznat, že v Bošíně se nám ten zpěv ani po staletích nic moc nedaří. Jak ale uvidíme, ono to není zas tak nepochopitelné. Zpěv z plných plic, zpěv spontánní, ten se nedá vyprodukovat uměle. Podobně i ten půlnoční koncert ve filipském vězení, jemuž, jak jsme četli, s nemalým údivem naslouchali všichni vězňové, nebyl plánovanou akci. Jistě nebyl dopředu oznamován ani žádným způsobem připravován. A přece se konal, a navíc s takovým ohlasem, že i dnes si o něm čteme a nestačíme žasnout, cože se to při něm v tom vězení dělo. Zpěv ve vězení, kterému naslouchají všichni vězňové, to je něco, s čím se setkáváme i v dnešní době. Možná jste už o tom slyšeli. Jenže není zpěv jako zpěv.
Pojďme se blíže podívat na ten neobvyklý příběh, který jsme si právě přečetli. Není náhodou, že po sérii čtyř evangelií, popisujících život a působení Pána Ježíše, máme v Bibli knihu Skutků apoštolských. V tom se křesťanství zásadně odlišuje od prakticky všech náboženství, že jeho základní náboženská kniha – Bible – není souborem pouček a předpisů, ale je to kniha příběhů. Příběhů, skrze které můžeme pozorovat Boží stopu v tomto našem přirozeném světě, který nás obklopuje, ve kterém žijeme. Takový je i ten náš dnešní příběh. Příběh neuvěřitelný, příběh plný zázraků.
Prvoplánově nás jistě zaujme ten zdánlivě největší zázrak, že jako by v důsledku zpěvu dvou vězňů „náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.“ Tak na to by jistě nestačila ani žádná dnešní heavy metalová kapela. Takového něco je jistě k nevíře. Jenže, podívejme se na ten příběh pozorněji, co je v něm vlastně nejzázračnější? Je to opravdu to zemětřesení? Jsou to ta spadlá pouta z rukou a nohou všech vězňů? Ano, jistě i to jsou jevy, nad kterými zůstává rozum stát a zřejmě nikdo z nás jsme nikdy nebyli svědky něčeho tak neobvyklého. Mne v tom příběhu ovšem zaujaly ještě více jiné neobvyklé jevy, které mi ve srovnání s náhlým zemětřesením a uvolněním vězňů připadají ještě zázračnější. Jen považte, Pavel a Silas přece neměli moc rozumných důvodů předpokládat, že to s nimi dopadne dobře. Strhali z nich šaty, prošli si bičováním, seděli ve vězení, ruce i nohy v kládě a čekali už pouze na konečný verdikt. Dle všeho to vypadalo, že skončí podobně jako jejich Pán, tedy s rozsudkem smrti. Z předchozích kapitol knihy Skutků apoštolských víme, že do města Filipis, které leželo na severu dnešního Řecka, šli, jak čteme, na popud Ducha svatého, a fakticky je tam potkávala jedna smůla za druhou. Navzdory tomu všemu však tito muži zpívají! Umíme si to představit? Pokud vím, tak do vězení se chodí bručet, ne zpívat. Potkal jsem mnoho lidí, kteří si stěžovali, nadávali, prožívali zlost, byli plni nenávisti a touhy po pomstě, když měli pocit, že se jim děje křivda, ale potkat člověka, který by byl plný naděje a radostně by zpíval tváři v tvář krutému, a navíc prokazatelně nespravedlivému trestu, to se jen tak nestává. To není normální. To je zázrak, který sice neoslní tak jako rozlámaná pouta vězňů v důsledku půlnočního podivného zemětřesení, ale jde tu o neméně velký zázrak. A navíc z celého vyprávění plyne, že celé to zemětřesení a další šokující běh události byl pouze důsledkem onoho neobvyklého chování Pavla a Silase. To se mocnosti zla daly na útěk před vítězstvím víry, které se prostřednictvím jejich zpěvu rozhostilo ve filipské věznici.
Já bych se ovšem, milí bratři a sestry, rád zastavil ještě u té části našeho příběhu, která nám přibližuje žalářníka, hlídače všech vězňů. Vedle vítězného příběhu víry dvou apoštolů je tu i příběh bachaře, příběh plný nevěry a ubohosti. Bezejmenný bachař, který na rozdíl od Pavla a Silase žádný obdiv nevzbuzuje. Spíš politování. Nevíme, jak vnímal svou práci. Zda ji dělal s hlubokým přesvědčením o správnosti svého konání, či se sadistickou radosti jako mnozí věznitele v koncentračních táborech, nebo v komunistických vězeních, nebo ji vnímal jako službu státu a vlasti, protože někdo to holt dělat musí. Tento člověk však najednou prožívá něco, co z gruntu otřáslo jeho důvěrně známým prostředím. Zemětřesení zbouralo nejen jeho věznici, ale hlavně jeho životní jistoty. Svět se mu zhroutil, jako domeček z karet. Tuto situaci, i když možná ne v tak exponované podobě, známe snad všichni. Náhle se nám zhroutí naše jistoty a my propadáme panice. Všechno je na vodě, na nic se nedá spolehnout, hroutí se dosud neměnné důvěrně známe kulisy našich životů. Jak být statečný a chválit Boha, když do našeho života vtrhne zemětřesení a nezůstane tam kámen na kameni. Je pozoruhodné, že onen žalářník v důsledku nastalé situace panikáři a jakoby celou vinu vztahuje na sebe. Vždyť nejpravděpodobněji by jeho nadřízení pochopili, že v dané situaci jen stěží mohl něco kloudného udělat. Jenže on si vinu vztahuje na sebe a chápe celou záležitost jako své selhání. Dostane strach a vidí jediné východisko: sáhnout si na život. Cítíte tu, milí přátele, ten rozdíl? Pavel a Silas před bránami jisté smrti zpívají, zatímco bachař, který ještě ani pořádně neví, co se stalo a nezná reakci svých nadřízených hází flintu do žita. Nám by přišlo pochopitelné, kdyby právě Pavel a Silas propadli zoufalství, protože už prokazatelně zakusili, že se žádné spravedlnosti nedovolají. On ale propadá zoufalství člověk, kterému ještě nikdo nic nezačal zazlívat. Žalářníkův příběh naštěstí nekončí zoufalstvím. Jakmile ho Pavel a Silas ujistí, že mu žádný vězeň neutekl, že tam všichni zůstali, děje se i v jeho životě zázrak. Zemětřesení, kterým si právě prošel, se náhle mění v počátek něčeho nového. Nešťastný žalářník náhle poznává, že sebeobviňováním by ničeho nedosáhl. Nepomohl by si. Začíná poznávat, co znamená být proměněn Boží láskou. Je v úžasu, nechápe, ale tuší, že se tu děje něco velkého. Na cestě víry, na kterou právě nastupuje, je totiž vše naruby. I v největšími neštěstí lidé zpívají, nejpevnější pouta praskají, zamčená vrata se otevírají, osvobození vězní přitom neutíkají. Tak se v životě jednoho zoufalce zrodila víra.
Milí bratři a sestry, tak to na světě chodí. O tom jsou biblické příběhy. To, co si člověk pracně buduje, se mu může rázem zhroutit. My všichni se to musíme vždy znovu učit spolu se žalářníkem. My všichni se musíme učit přesměrovat svůj pohled k Bohu, vždyť jen od něj přichází záchrana. Naše ztroskotání nemusí vést ke smrti, ale k uzdravení. Sám Pán Ježíš chce vstoupit do našeho vězení, aby nás zachránil a vysvobodil nás ze stahující se smyčky. Jedině víra dokáže náš život proměnit. Víra osvobozuje. Víra ale zároveň obrací naruby mnohé naše zaběhnuté jistoty a učí nás dělat občas i věci, které nám mohou zkomplikovat život, kdy poznáme, že v nově nabyté svobodě nejde o slepé plnění rozkazů, ale že máme právo dělat věcí, které sami pokládáme za správné.
Dnešní příběh nám dosvědčuje, že Kristovo vítězství stačí na všechny naše situace i ty zdánlivě naprosto neřešitelné. Proto můžeme i my se žalmistou zpívat Hospodinu píseň novou. Kéž i ten náš zpěv láme pouta hříchu, strachu, otroctví a otevírá lidem cestu ke svobodě. Amen.
3. píseň 610 (Kéž bychom to uměli)
Ohlášky
Přímluvná modlitba + Otčenáš.
Poslání: Filipským 4, 4-7
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Požehnání: Požehnej vám Hospodin a ostříhej vás.
Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.
Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.
4. píseň 426 (Tvá, Pane Kriste, věc to jest)