Současný život sboru

Rok 2015 se stal po mnoha letech, kdy fara byla opuštěná, rokem přelomovým. Už na přelomu let 2014 a 2015 oslovilo staršovstvo sboru jednoho z kazatelů, bratra Petra Mazura, který již po mnoho let vypomáhal při obsazování nedělních bohoslužeb, a nabídlo mu možnost bydlení na bošínské faře s žádostí, aby se postaral o zajištění nedělních bohoslužeb a postupně i o další oblasti duchovního života sboru. Po několika setkáních, kdy společně probírali, co všechno by bylo třeba pro realizaci tohoto plánu udělat, bratr Petr Mazur souhlasil s nabídkou a zahájili se přípravy farního bytu k nastěhování.

Od počátku bylo jasné, že celá akce bude pro sbor nemalou finanční zátěží, nicméně díky velké obětavosti některých členů sboru, jako i samotného bratra kazatele, se celé dílo povedlo zrealizovat bez jakékoliv finanční podpory ze strany církve, a začátkem září se bratr Mazur na faru mohl nastěhovat. Společně s ním se přistěhovala i jeho manželka Romana a také malý Milánek, dítě, které manželé Mazurovi vychovávají jako pěstouni.

Fara je tedy opět obsazená a zároveň otevřená pro každého, kdo by ji chtěl navštívit. Bratr Mazur je ordinovaným kazatelem v Českobratrské církvi evangelické a stará se tak o duchovní život sboru, nicméně jelikož má ještě stále v Praze své civilní povolání a není zaměstnán v naší církvi, jsou jeho časové možností obzvlášť ve všední dny omezené. Sbor je tedy i nadále administrován bratrem farářem Jonatanem Hudcem z Mladé Boleslavi. Zapojení bratra Mazura do sborové práce však umožnilo vrátit sborovému životu tolik potřebnou kontinuitu a koncepčnost.

Jedním s úkolů, kterému se v současné době chceme více věnovat, je zmapování stavu členské základny ve všech vesnicích a obcích, které do naší farnosti patří. Těch obcí je stále více než 60, a my bychom rádi postupně oslovili všechny, kteří k němu v minulosti patřili, abychom společně s nimi hledali cesty, jak co nejlépe šířit zprávu o Boží lásce v dnešním rozbouřeném světě, kde jsou si lidé stále více navzájem odcizení a zmítání nejistotou a strachem.
Naši společnou touhou také je, obnovit i další oblasti sborového života, jako je práce s dětmi, s mládeži, bohoslužby v domově důchodců, pravidelné biblické hodiny, ať už na faře, či v rodinách, a jiné aktivity, ke kterým se ukážou příznivé možností.

Jsme si vědomi toho, že jsme pouze jedni z mnohých Božích svědků, kteří už více než 2000 let přinášejí do tohoto světa zvěst o Boží lásce a odpuštění, a že nic jiného než věrné pokračování v tomto zvěstování, okolnímu světu dát nemůžeme. Zároveň věříme, že navzdory všem přehmatům a nedostatkům, které dějiny církve, díky lidským selháním, provázely a často provázejí, je společenství těch, kteří uvěřili v Boží věrnost a nekonečnou lásku a stali se tak bratřími a sestrami, v dnešním světě tím, čím je oáza v poušti, či pokojný přístav v rozbouřeném moři. Proto hledíme vstříc budoucnosti bošínského sboru s nadějí a proto vidíme smysl v práci, kterou zde konáme a ještě chceme konat.