Bohoslužby ve Chlebích (s VP) - 6. 5. 2018 – Rogate – Modlete se!

Milí bratři a sestry, milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Introit:      Žalm 66, 8-14

8 Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu. 9 Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy. 10 Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: 11 zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil. 12 Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho. 13 Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby, 14 jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa.
1. píseň:      175 (Ne, Bože, nám)
Modlitba         
Pane Bože, ještě pořad to chceš na tomhle světě zkoušet jen s námi? Nerozhodl se pro radikálnější zásah, když vidíš tolik nenávisti, sobectví a lhostejnosti? Jako křesťane, jako tvoje církev, tolik selháváme. Co dáváme najevo svému okolí? Není na nás vidět žádná radost z toho, že ti patříme. Nechováme se jako tvoje děti, které jsou hrdé na svého Otce. Neprojevujeme nadšení pracovat pro tvé království, protože to má smysl a budoucnost. Prosíme, odpusť nám to, a ukaž nám, jak můžeme být v dnešní době soli země a světlem tohoto světa. Amen.
1. čtení:       Exodus 32, 1-6
1 Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje z hory, shromáždil se k Áronovi a naléhali na něho: „Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země.“ 2 Áron jim řekl: „Strhněte zlaté náušnice z uší svých žen, synů a dcer a přineste je ke mně!“ 3 I strhal si všechen lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. 4 On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: „To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.“ 5 Když to Áron viděl, vybudoval před ním oltář. Potom Áron provolal: „Zítra bude Hospodinova slavnost.“ 6 Nazítří za časného jitra obětovali oběti zápalné a přinesli oběti pokojné. Pak se lid usadil k jídlu a pití. Nakonec se dali do nevázaných her.
2. píseň:      406 (Chval Pána svého Písní)
Kázání:       Exodus 32, 7-14
7 I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: „Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. 8 Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili si sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: ‚To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.‘“ 9 Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. 10 Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ.“ 11 Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země? 12 Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.‘ Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. 13 Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví.“ 14 A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.

Milí bratří a sestry,

Zlaté tele – symbol, obraz, pojem, který zná kde kdo, častokrát i ten, kdo ani netuší, že se jedná o symbol, který má svůj původ v Bibli. Právě jsme si přečetli příběh, ze kterého se odvozuje. „Klanět se zlatému teleti“ – to jsme už jistě také slyšeli. Jde o vyjádření nezdravého vztahu k pomíjitelným hodnotám. Pro někoho to mohou být peníze, pro které žije a podstupuje nejednu oběť, pro jiného moc, či luxusní věcí. Víme také, že zlaté tele něco stojí. To dá rozum. Už jen proto, že je zlaté. Jak jste si ovšem možná všimli, ekumenický překlad, ze kterého jsem tento příběh četl, nemluví o teleti, ale o býčkovi. Býk byl jak v Egyptě, ze kterého Izraelci nedávno odešli, tak v Kanaánu, do kterého směřovali, symbolem síly a plodivosti. Proto sáhli po býčkovi, jako po symbolu, který znali. Takový zlatý býček, to stojí za obdiv! Určitě slovní spojení „zlatý býček“ zní sympatičtěji, než když se řekne „starej vůl“, nebo „kráva nebeská“. Co nám ale tento biblický příběh chce vlastně říct? Asi tušíte, že je v něčem aktuální i v dnešní době. Vždyť jinak bychom to slovní spojení „zlaté tele“ asi neznali.

Náš příběh se odehrál v době putování izraelského lidu po poušti, a to velmi krátce po zázračném vyvedení z egyptského otroctví. Je to až k nevíře. Izraelci, kteří ještě před pár týdny otročili v nesnesitelných podmínkách v Egyptě, krátce po sérii nepřehlédnutelných projevů Boží moci na konci nichž prožili zázrak největší, když prošli suchou nohou po mořském dně a následně pak byli svědky, jak na stejné cestě, ve stejném moři zahynulo celé faraonovo vojsko, chystající se tyto utíkající Izraelce pobít, tak tito Boží vyvolení si najednou vymíní, že chtějí zlatého býčka. Je to vůbec možné? Není tento příběh poněkud přitažený za vlasy? Copak je možné tak rychle zapomenout na zázračnou záchranu a nechat se omámit představou nějakého nesmyslného zlatého zvířete? Jak je možné, že je to vůbec napadlo? Milí přátele, jak jsme slyšeli v prvním čtení, byl to smutek, neklid, zřejmě přímo strach, co přimělo lid začít něco dělat. Situace ne až zas tak nepochopitelná. „Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje z hory“ a o kousek dál zase čteme: „Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země.“ Čas běží, my jsme na poušti, ten, který nás vedl se vytratil, věcí se nehýbou kupředu, Hospodin mlčí. Bůh zůstává nedisponovatelně vzdálený lidským náboženským potřebám, a to je to, co my lidé většinou nevydržíme, a tak si ho nějakým způsobem na zem přitáhneme. Přesně tak se tehdy zachovali Izraelci. V kontextu toho všeho se zdá, že ten býček nesymbolizuje odklon od Boha k nějakému jinému pohanskému božstvu. Je to docela přirozené vyústění krize víry. Náš Bůh je v nedohlednu, my ani nevíme, co si o nás myslí. Zda na nás náhodou nezanevřel. Musíme si ho proto nějak zhmotnit. Ten zlatý býček neměl být ničím jiným než pouze zhmotnělou představou Boha Izraelského. Toho mocného Pána, který je vyvedl z Egyptského otroctví. Proto neželeli svých šperků a různých jiných zlatých cenností, které si z Egypta při svém odchodu nakradli. Aspoň to zlato využijeme na dobrou věc, říkali si. Zlatý býček – symbol síly, plný lesku, to je přece důstojná představa o všemohoucím Bohu.

Bratři a sestry, cítíte tu plíživou pomýlenost, která začala ovládat život Božího lidu? Vyvolený lid, lid víry, který od Boha dostal úžasná zaslíbení, za sebou měl naprosto konkrétní zázračné zkušenosti, začíná toužit po bohu uchopitelném. Po takovém bohu, kterého si může osahat, potěšit se pohledem na jeho majestátnost, lesk a sílu. Případně se s ním také pochválit před okolním světem. To všechno jim teď přece býček umožní! To je přesně to, co jim chybělo! Zkonkretizovaný bůh. Bůh, kterým budou disponovat. Ten posun v pojetí víry a ve vnímání Boha byl tak pozvolný a zdánlivě logický, že ani Áron nepochopil, do jakého nebezpečí všichni sklouzávají a vyšel reptajícímu lidu vstříc.

Vzpomínáte, jak jsem před časem kázal o tom, jak si Pán Bůh povolal Mojžíše, aby Izraelce z egyptského otroctví vyvedl a jak se tehdy Mojžíš také pídil po Božím jménu? Musím přece mít nějaký hmatatelný důkaz, že jsem si to všechno nevymyslel, říkal si. Jak mám přesvědčit faraona, že mne posílá Bůh, když tam přijdu s prázdnýma rukama? A co se tehdy dozvěděl? JHVH – Jsem, který jsem, je moje jméno. To byla Boží odpověď. Dalo by se to také interpretovat jako „Po tom ti nic není“, nebo, a to je zřejmě mnohem přiléhavější výklad: „Já tam s tebou, Mojžíši, budu také.“  Každopádně Mojžíš se tehdy nakonec rozhodl spolehnout na Boha neviditelného a neuchopitelného a na cestu, na kterou ho tento Bůh posílal, nastoupil. Ne tak ovšem smýšleli Izraelci, když se Bůh najednou odmlčel, a navíc zmizel na pár dnů i Mojžíš. Krize víry to způsobila, že se lid dal na scestí. Zprvu se víry jistě zříct nechtěli, pouze si potřebovali upravit Pána Boha trochu podle svých představ. Jenže to právě byl ten problém.

A to je, milí bratři a sestry, častokrát také problém náš. Říká se, že člověk je tvor veskrze náboženský. Proto, když ztrácíme víru v živého Boha, vždy si sami vyrobíme nějakou náhražku. A tak namísto Boha, který se nám zjevuje, si vyrobíme boha podle svých představ, tak, abychom si na něj mohli sáhnout, abychom s ním mohli manipulovat, všelijak ho postrkovat, a když pak takový bůh nějak otálí s vyslyšením našich modliteb, tak se rozhodneme, že si ty svoje modlitby vyslyšíme sami a popostrčíme běh událostí tak, aby nakonec Pánu Bohu nezbylo, než aby udělal to, co si přeje naše srdce. Problém je, že ten zlatý býček není nic jiného než modla, fikce. Je zajímavé, že v první fázi ten zlatý býček Izraelce uklidnil. Četli jsme, že zorganizovali slavnost, obětovali zápalné oběti a byli naplnění tak velkou radosti, že se dali dokonce do nevázaných her. A, přiznejme si, i to je něco, co ze života známe. Když naše životy namísto živé víry naplní různé náhražky, ať už jsou to peníze, bohatství, moc, koníčky, dětí, rodina, či co já vím, co všechno, můžeme to často vnímat jako určité uvolnění. Namísto, abychom neustále mysleli na to, zda se naše životy řídí Božími principy, máme sice přízemní, ale zato hmatatelné cíle. Máme srdce naplněné tím, čemu jsme ve svém životě sami přisoudili tu nejvyšší hodnotu a máme pocit, že tak budeme mít věcí více pod kontrolou. 

Tak se také v našem příběhu zařídil lid Izraelský. Jenže právě v tu chvíli, kdy se začali veselit, stres z nepřítomnosti Mojžíše pominul, tak právě v tu chvíli se situace náhle mění a do děje vstupuje dosud mlčící Hospodin, a to právě ve chvíli, kdy se do tábora vrací také Mojžíš. Je pozoruhodné, cože se to začne dít. Hospodin Bůh prosí Mojžíše, aby mu umožnil celý národ zničit a zároveň mu nabízí, že dá vzniknout novému národu, jehož otcem zakladatelem by byl právě on, Mojžíš: „Mojžíši, teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ.“ To je něco nevídaného! Bůh prosí člověka, aby mu ten dovolil konat, a navíc mu dává lákavou nabídku skvělé budoucnosti. Ještě více nás však překvapí Mojžíšova reakce. Ten nejen, že neodsouhlasí Bohu jeho úmysl, ale dokonce si dovolí stvořiteli vesmíru říct: „Nezlob se, ale já ti to nedovolím! Jestli to uděláš, pak jsi zradil smlouvu, ke které si se sám zavázal.“ To je naprosto šokující moment tohoto textu! Mojžíš si dovolí neskutečnou troufalost, postaví se proti Bohu, a dokonce odmítne požehnání, které mu Bůh nabízí, když mu říká, že z něj vzejde nový národ a on bude jeho otcem – zakladatelem. Všechno to je o to více nepochopitelné, že Mojžíšovo jednání je vedeno snahou zachránit lid, který se neustále vzpouzel, reptal a Mojžíšovi pouze komplikoval život. Další děj celého příběhu je ovšem neméně nepochopitelný. Pán Bůh nejen že Mojžíše za jeho troufalost nepotrestá, ale On ho dokonce poslechne. Bůh zde jako by jako moudrý otec dává najevo, že ten jeho synek velmi správně pochopil, co se mu na té životní cestě snažil mnohokrát sdělit. Mojžíš svým jednáním, které bylo až na hraně neposlušnosti vůči Bohu, jako by se přesně strefil do toho, co je v Božím srdci. Jednal v duchu nekonečné Boží lásky k hříšnému člověku. A v jednání Mojžíše můžeme my, milí bratři a sestry poznávat, že ne trest, ale odpuštění – to je cesta, kterou nás Bůh chce vést. Mojžíšův příklad nám tak ukazuje, o co jde, když se modlíme. Co všechno je možné, když se modlíme za tento svět k Bohu, k tomu, který sám je láska. Mojžíš nám tak v tomto příběhu svým jednáním ukazuje na Ježíše Krista, ve kterém se tato všeobjímající Boží láska projevila v celé své hloubce a dnešní neděle – Rogate! – Modlete se! – nás chce právě k takovéto modlitbě vybídnout. K modlitbě za tento svět, za naše bližní, ale i za ty, které neradí potkáváme, k modlitbě, která, když jde o člověka, o jeho bídu a utrpení, tak nehledí na to, zda si to či ono zaslouží, či ne, ale neodbytným způsobem přiměje samotného Boha, aby i prostřednictvím nás trpícím pomohl, unavené posilnil, ustrašené zbavil strachu. Aby Boží láska také skrze nás zaplnila naše okolí, ať už se nám chování těch, se kterými se potkáváme líbí, či ne. Pamatujme na Mojžíše a na jeho přímluvy za lid, který svou nestálosti a reptáním jistě předčí i společnost, ve které žijeme my. Amen.

3. píseň       702 (Mír na zemi daruj nám)

Než budeme přistupovat ke stolu Páně, vyznáváme v tichosti ve svých srdcích své hříchy a viny, ale abychom své pokání osvědčili osobně, každý za sebe, odpovězme nyní před Bohem i bratřími a sestrami na tyto otázky:

Vyznáváš, že jsi hříšný člověk a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? Přiznáváš, že spolu s nimi neseš vinu za bídu světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.

Sbor:           Vyznávám

Kazatel: I já také vyznávám.

Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, vedl svůj zápas s mocnostmi zla a svůj život položil v oběť i pro tebe? Pakliže ano, odpověz: Věřím.

Sbor:      Věřím.

Kazatel:  I já také věřím.

Odpouštíš všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.

Sbor:      Odpouštím.

Kazatel:  I já také odpouštím.

Nyní tedy přijměte slovo potěšení: Hospodin odpouští tobě všechny nepravosti, uzdravuje všechny nemoci tvé, vysvobozuje od zahynutí život tvůj. Amen.

Služba stolu Kristova

Slova ustanovení: Podle ustanovení a příkazu našeho Pána Ježíše Krista a na jeho památku slavíme tento hod, při kterém, dle záznamu, který nám zapsal evangelista Matouš, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal (vzít chléb do rukou a rozlomit) a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, to jest mé tělo.“

Pak vzal kalich (vzít kalich), vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ (Mt 26, 26-29)

Modlitba: Pokorně tě prosíme, sešli svého svatého Ducha, aby posvětil nás i dary chleba a vína, které před tebe předkládáme. Chléb, který lámeme, nechť je společenstvím těla Kristova a kalich dobrořečení, kterému žehnáme, nechť je společenstvím jeho krve, abychom přijímajíce je, byli ve víře účastni jeho těla a krve, se všemi jeho dobrodiními, ke svému duchovnímu užitku a růstu v milosti. Amen.

Apoštolské vyznání:

Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Činíme tak v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů, s nimiž takto vyznáváme slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Pozdravení pokoje:

A nyní si navzájem podejme ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravme jeden druhého slovy: Pokoj tobě.

Pozvání:

A tak pojďte, neboť připraveno je všecko. Okuste a vizte, jak dobrý jest Pán.

Přijímání

Při propuštění: Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vašich srdcí i myslí v Kristu Ježíši, našem Pánu. Amen. Jděte v pokoji!

Modlitba po přijímání + Otčenáš:

Pane Ježíši Kriste, obdivujeme se ti a žasneme, jak rozumíš lidským srdcím a jak odkrýváš svým slovem všechno tajné. Víme a poznáváme, že tak odkrýváš také nás, kteří soudíme, a přitom jsme sami vinní už tím, že se nad druhé povyšujeme často proto, že jsou ve skutečném a krutém životě, kdežto my se krčíme, abychom vypadali dobří. Prosíme tě, ukaž nám, jak vypadá pravé porozumění lidem, pravá láska, která odpouští a bojuje tak za to, aby druzí mohli znovu začít; která druhé staví na volné prostranství, která se dovede zastat nejen dobrého a spravedlivého, ale podle tvého příkladu i odsuzovaného hříšníka, který tolik potřebuje, abychom vedle něho stáli s láskou a odpuštěním. A slyš nás, Bože, když k tobě takto voláme: Otče náš, ...

Ohlášky

Poslání:       Židům 12, 12-15a

12 ‚Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena‘ 13 a ‚vykročte jistým krokem‘, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo. 14 Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. 15 Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost;

Požehnání:  Požehnej vám Hospodin a ostříhej vás.

Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.

Obrať Hospodin tvář svou k vám a dej vám svůj pokoj. Amen.

4. píseň       571 (Ó pracuj, dřív se schýlí)